k takým daróm, aneb prodávají v tom právě své dědiny, aby dráže jim byly zaplaceny, cizieť berú, prodávajíc to, ješto jich nenie, leč by byli osazijíc svú dědinu, v tom právě ji dali a vymluvili. Neb ktož dědinu dává na plat, což vymluví a več onen vstúpí, to móž na něm bez hřiecha vzieti. Ktož pak dary berú, aby křivdě napomáhali protiv pravému, aneb ješto vší obci k škodě v městech bratrstva přehlédají na koláči, nikakežť to dobré nenie. Neb praví David: „Hospodine, i kto vzejde na tvú svatú horu a v tvém stanu odpočine?“ I odpoviedá skrze ducha svatého, mezi jiným řka: „A ktož daróv protiv spravedlným nebéře.“ Protož berúc dary, třeba opatrnu býti každému pánu, aby jej lakomstvo nepodtrhlo, neb darové i múdré lidi oslepují.
O peněžném obrazu to najviec dotýče kniežat. Tak mi se zdá, že když najprv které knieže zarazí dobrý peniez, že bez hřiechu móž toho užitek skrovný jmieti, neb mosí k tomu lidi jmieti, aby to pósobili. Ale jakž pod týmž obrazem učiní horší peniez, chtě toho užiti viece, tak jest to inhede lest. Neb pravý peniez má býti též váhy a z takéhož střiebra nebo zlata jako dřevný, když jest též postavy. Ještě by menšie zlé bylo, když horší činie peněz na váze, aneb viece mědi přičínějíc, by proměnili i postavu; neb mnoho lidí tiem oklamají o jich jměnie z kupcóv i z rozličných řemeslníkóv. Co j’ zlúpeno pánóv a vládyk od toho času v jich úrociech, jakž jest dobrý groš český za krále Václava druhého byl zaražen. Neb v ta doba čtyřie a šestdesát stáli za hřivnu střiebra, jakž slyši. Potom v týž obraz viece mědi za našich otcóv přičinili, že dva a sedmdesát bylo jich za hřivnu střiebra. Pak teď nevelmě dávno za nás opět v týž obraz i v túž váhu přičinili ještě viece, že osmdesát jich bylo za hřivnu. Pak již za minsmajstrstvie Rotlebova tolik jsú mědi přimiesili, že za puoldruhé kopy jedva dadie hřivnu střiebra. Hlédajž, nejsú liť páni v svých úrociech škodni, i vládyky po vší zemi. Ktož dřéve jměl čtyři a kopu plata, ten jedva nynie jmaje puoldruhé
