aneb po freji, že mohú kupovati ty dárky leckakés. A tak jsú potuchli v milosti, nemají pokoje božieho v své mysli, nekochají sě s bohem v náboženství, ale svářie se, závidie sobě, tupí jeden druhého, nadeň se pna; neb jest v nich potuchla milost pro to lakomstvo, že jsú ostali boha pro penieze, zrušivše svaté zákony jeho a přísahu slibu svého. A nadto, ješto j’ najstraššé zúfanie, hněvají sě, mrzí je každý kazatel dobrý, neb kterýž koli dobrý člověk, jenž rozumie jich zablúzení; rádi by ho i kacieřem učinili, aby měli své lsti většie svobodenstvie! A pakliť se upletú, ež budú kterých znamenitých lidí zpovědníci, tuť jim vzpochlebují, kteréž znají, ež rádi slyšie pochlebenstvie; a pakli jsú múdří, ež jim nesmějí v zlém pochlebovati, ale netbají, by z dobrého v lepšie je vedli, neda oni jim dávali. Aniž jest to div, když svým dušiem nejsú věrni, hledajíc omluv lestných protiv zákonóm svým; i kak mohú jiným dušiem býti věrni? Čilitě toho nevěděl duch svatý, že tak nastanú časi nebezpeční, že budú lidé, ješto jen sám se každý bude milovati, pro něž vše zlé mezi lidmi? I dal znamenie mnohá svým, ješto se bojie boha, aby se vystřiehli božieho hněvu, jakož die žaltář, aby utekli před lučištěm. Zdali veliké znamenie nenie vláště zákonníkóm, nechajíc jiných, neb s nimi jen mám řeč tuto, ona žena Lotova, ješto vidúc, že město má zahynúti pro své činy, jdúc ven z něho, však se ještě obrátila k němu; ještě jí někak mílo bylo, i zahynula. Takéž zákonníci vidúc, ano svět hyne v svých skutciech zlých, i vyšli z něho do zákonóv; avšak se obrátili k němu, milujíc věci světské, jichž sú utekli, rušiec slib zákona svého, zahynúť, jako j’ zahynula ta jistá Lotova žena. Neb praví Kristus: „Ktož vezme rádlo a bude za se hleděti, ten nenie hoden královstva nebeského.“ A svatý Petr praví, že by lépe bylo nepoznati pravdy, než přijemše ji, i jíti zase, jakož pes, vyvrátě to, jehož jest požiti nemohl, vrátie se opět i snie. Takéž ti zákonníci, ješto ostanúc