ukazovati, že j’ bohat. Slýchal sem, ano jeden druhému praví, řka: „Také mohu svój groš mieti na propití s tovařiši!“ Vídal sem také, ano svú hanbu na stěně píší, řkúc: „Tento bratr toto j’ učinil klášteru penězi svými.“ É, buď toho bohu žel, že j’ kdy se proměnila tak výborná barva, že j’ také zlato kdy potuchlo! Již se j’ naplnilo v zákoniech, ješto Ezechiel prorok praví: „Jako Sodoma tak se chlubie svým hřiechem.“ Poňovadž chtie z toho mieti chválu, že své obláštie penieze mají, ano j’ to jich zatracenie, co j’ jiného, než svým hřiechem se chlubie? „Běda vám,“ praví Kristus, „ješto máte klíče královstvie nebeského, sami nevejdete, ani jiným dáte vníti!“ Jistě máte zákony, jimiž by dobře mohli otevřieti královstvo nebeské; ale když jich nedržíte, ani jiným dáte býti v zákoniech podlé ustavenie zákonného, co jiného slušie na vy, než aby vám běda bylo, jako j’ řekl Kristus? Když každý má sobě své, což dobude, kaký j’ to zákon, kaké bratrstvo. Jistě zákona nedržíte; a když ste to již tak přivedli, že by nemohl živ býti, nemaje potřeby tělu mezi vámi, kdyby sám svého nejměl, tehdy jistě jiným nedáte vníti do zákonóv. A protož rozptýleno j’ kamenie svatyně i sem i tam, ješto by se dobře hodilo k jeruzalémskému chrámu, ješto by mohlo dobře sdržeti zlato zákonnie.
Mnozí by dobří šli do zákonóv radše, než jsú tak jako kamenie rozptýlené, jako na púšti neužitečné mezi Ejiptem a svatú zemí, nejsúc i v jednom zákoně potvrzeném, týmž právě činem, jako na púšti byli židé, vyšedše z Ejipta, kdež sú je potykovali mnozí boji, a také se i protiv bohu zapomínali často. Takéž tito jsú jako na púšti mezi Ejiptem a zemí svatú, když jsú vyšli z světa svú žádostí; nestojie po tom, po němž stojie slepí tohoto světa milovníci; jinam jě jich žádost tiehne; ale by v zákoniech svatých byli {a}marginální přípisek mladší rukou držeti je mohli, tehdy byli by jako v svaté zemi, v Jeruzalémi ohraženém, kdež by mohli zakusiti pokoje a mohli bohu slavnějie než na této púšti světiti svátek v svém srdci,
