kochajíc se v něm, zpievajíc sladké piesni sionské, obětujíc bohu oběti, pokoj jeho oblibujíc, o něm ústavně čtúc, mluviec, mysléc, odtrhvše se světského nepokoje. Ale když jest nelze toho komu, by asa podlé této trojie věci držal zákon, by jsa u poslušenství a v čistotě, i jměl také pravú chudobu, svého obláště nic nejmaje, jakož zákon velí, lépe jest na té púšti býti, o níž řeč máme, nevchodě v ten zákon, ani se {proto}meziřádkový přípisek soudobou rukou vracije k světským obyčejóm, opět žádaje pomoci božie, vida tak mnoho bojóv protiv sobě, nežli by mně, by byl u pokoji, i oklamal se. Buďž tiem kamením rozptýleným do božieho času, jen hlédaj, aby kamenem ostal v tvrdosti úmysla dobrého, aby ani která voda rozkoší tělesných tě obměkčila, ani která pohroma pokušenie protivného rozrazila. Mocenť jest bóh, své i v světě, jako Jozefa v Ejiptě, v čistotě zachovati, kteříť jsú pilni sebe, od něho pomoci žádajíce; a jako Daniele v Babyloně, móžť v libých sobě obyčejích zachovati. A najviec, že j’ Jozef byl tělem v Ejiptě, ale myslí v zemi Svaté; a to j’ ukázal, že j’ chtě umřieti prosil, aby jeho kosti, když pójdú z Ejipta, vzeli s sebú; a též Daniel v Babyloně pósobil věci krále babylonského, ale vždy se žedil, skóro li bóh smiluje se a zbaví jej Babylona, takéž, ktož nemóž dojíti toho, by byl v zákoně, jakož slušie, zžeď se po tom aspoň, že by rád, by to mohlo kudy býti; a budeš po smrti někakú toho odplatu mieti.
Toť těm pravi, ješto jsú do zákonóv nevchodili. Ale ktoť jest všel v zákon, ač i zlým úmyslem: nevychoď z zákona, ale zlý úmysl proměň a v zákoně ostaň. Ktož jest všel v zákon, že j’ jemu snad ponukl k tomu jeho otec nebo máti, stydiece se, aby v světě nebyl malým pánkem, aneb jeho jiní bratřie neochudli; aneb aby snad nebyl mlatcem neb oráčem, neb jiným někakým řemeslníkem, ale ne pro bóh. Kdyžs již stvrzen, již tam ostaň, ale zlý úmysl proměň v dobrý. Jsi li urozený, netbaj své šlechty, kdyžs vstúpil v zákon, jsi bratr najsprostnějšieho
