druhú krásnú, a ne tak plodnú, a ta znamenává duchovnieho života utěšenie. A když chtěl Racheli, dána jemu Lia prvé, a potom Rachel; neb prvé slušie pracovati v dobrých skutciech, a potom z toho má přijíti k duchovnieho života utěšení v náboženství. Znamenajž viece, že ta kraššie potom na nájmě dala svého muže z své postele oné nekrašší za jedno ovoce krásné hlédati, a ješto dobře vonie, ale jiesti nenie chutné, a to slulo mandragora; jako by písmo taký příklad chtělo dáti, že někdy pro dobrý příklad, aby byl jiným jako vóně dobrá, člověk má své libé útěchy přenechati v tom pokojném náboženství, a práci se dáti v dobrých skutciech. Neb ač jest nechutna práce, ale jest krásna hlédati, a dobře vonie svým příkladem. Avšak proto vždy měj vzdviženú mysl k bohu; což koli činíš, nezapomínaj boha, jelikž móžeš; jakož svatí andělé, ač k nám dějí poselstvie, však z své mysli nepustie boha. A pakliť bóh tak zpósobí, ež budež moci mieti prázden; ovšemť jie neslušie jinak zvésti, než aby se vždy s bohem kochal, o něm mysle, o něm mluvě, o něm píše.
Jest pak úpad obecný od toho kóru najvyššieho všech lidí, že se sami počnú prvé než pravdu milovati; a tak oslnú tú milostí, že, což se jim podlé jich slepoty líbí, to mnie pravdu, a tak zajdú ve všecko zlé. Jakož pokládá svatý Pavel, řka: „Budú lidé, ješto sami se budú milovati;“ a jako by řekl: a z toho milovánie nemúdrého to pocházie, že budú sbožie milovati; „a budú mysli vznesené, pyšni, hánce božie, smilni, milovníci rozkoši viece, než boha.“ A tak i jiné zlé věci tu pokládá, ješto z toho pocházejí, když se kto sám počne milovati. Jako jest Lucifer se prvé oblíbil než boha, a svú milost všicku od boha obrátil k sobě; a když sám v sobě bez boha nemohl sstáti, čím jest byl přirozenie milovnějšieho, že by větší chut byl jměl jím, kdyby tu milost byl obrátil k bohu, tiem větší tesknost jmá a větší núzi, i většie zlost obchopila jeho úmysl. Takéž mnohé lidi buoh obdaroval na světě tak milovnú myslí, že by mohli slušeti k tomu pořádu najvyššiemu,
