a drahé zlato potuchlo, když se j’ tak výborná barva změnila, když jest kamenie svatyně, ješto by mohlo býti ozdobeno zlatem a jeho výbornú barvú, rozptýleno po uliciech! Avšakž odtucha, že j’ kamenie ostalo kamením, zdali kdy příde na to, že opět bude sebráno a okrášleno? Jakož sem řekl dřéve: zákoni jsú k zlatu přirovnáni, ti jsú pohřiechu mnozí potuchli, a tak svá ustavenie a svú řehulu proměnili, že, ješto j’ dřéve byla upřiemá cěsta do nebes z klášteróv, to již nevědě, minú li mnozí peklo božím tajným milosrdenstvím; ale nelze, by hrozných múk ušli v čistci ohně pekelného; neb já ne zákony, ale pokrytstvie hrozné v klášteřiech mnohých vizi! Nemienímť dobrých zákonníkóv, ale ty, kteříž jsú vinni; vědě, žeť mi odpustie dobří, nebudúť se na mě hněvati z této řeči. A ti zlí, kteréžť miením, leč mnišie jsú, leč jeptišky, ačť se i rozhněvají z toho, netbámť toho. Ktož jest v šeředství, nech ať se ještě zšeředí, jakož jest psáno v tajném zevení svatého Jana. Avšakž bych rád, by přídúc sami k sobě, i znamenali, odvrhúc hněv, pravdu li praví; neb hněv člověka oslepuje jako i milost. A po ně j’ to pravda, jako j’ byl svatý Augustin řekl, že j’ lepších neznal brzo, mimo ty, ješto jsú prospěli v dobrotě, jsúc v zákoniech; ani také horších, než ty, ješto jsú, v zákoniech jsúc, pohynuli v dobrotě.“
A protož mnoho zlého slyšeti jest od zákonníkóv, neb netbají svého ustavenie. Mnozí chtiec slúti zákonníci, a nebyti, jsú pokrytci, a čtúc neb slyšiec, kak velmě písmo hyzdí pokrytstvo; vědúc, že j’ pokrytstvo, chtieti slúti tiem, někakú podobností se přikryjíc, jímž kto nenie. Protož, v kterémž koli klášteru, v mužském neb u panenském, což koli mají a mohú mieti z práva, i nemají toho v obec, ale zvláště, kto dějí, že j’ jich obláštie, darmoť se zákonníky nazývají, pokrytciť jsú! V žádném zákoně nenieť odpuštěno, byť kto mohl mieti co svého. Jsú některá odpuštěnie a oblehčenie v některých klášteřiech obdržána od papežóv pro některú věc pilnú, ale ne své vlastnie
