kteréž sú byly bez hřiechu, že jsú se byly zde pokály, ač jsú v čem byly pohýřily; aneb když jsú v čistci dotrpěly, což jsú tu trpěti jměly. Do té jest sstúpil syn boží v duši, pravý buoh. Neb tak dobře pravý buoh v těle v rovu ležal, jako v duši sstúpil do těch pekelných krajin. A ty jest zbořil, že již, ktož umře, upřémo jde do nebes, jest li prázden všeho hřiechu, pokáv se zde vplně; pakli j’ se zde nedokál, ale když se dokaje v čistci.
Potom řiekáme, že třetí den vstal z mrtvých, točíš i v těle i v duši, celý člověk, v pravém božství a v těle oslaveném vstal. A na nebesa vstúpil svú mocí, již má s otcem. Sedí na pravici boha otce všemohúcieho. „Sedí“ též jest, jako by řekl „bydlí.“ Neb když jej jest viděl svatý Štěpán, ješto j’ řekl: „Vizi nebesa otevřiena a syna božieho, an stojí na pravici božie moci.“ Ktož by v túž dobu řekl „sedí,“ ne zle by byl řekl, ani také svatý Štěpán; neb i sedí u věčném odpočívaní, i stojí, pomáhaje těm, ktož proň trpie. Pravici jeho také ne tak mieníme, by měl jednu ruku levú bóh otec a druhú pravú, ale mieníme, že jako pravice jeho jest to nebeské blahoslavenstvie a jako levice svět tento. Protož to řiekajíc, slušie na to vzpomenúti, že chcem li jej nalézti, máme jeho hledati, abychom jej věč měli na otcově pravici, točíš nelze mám jest s ním býti, zde tento svět milujíc; neb neostal jest v tomto, ale v onom. Neb on jest pravda, a v tomto světě velmě lidé tlačie pravdu, protož i on byl jest potlačen zde, a řekl jest k svým: „Když mě potlačie, i vásť budú potlačovati.“ Ale dobrá naděje, když jest on vstal z mrtvých po tom potlačení, a vstúpil na nebesa a sedí na pravici u boha otce, točíš jest v tom blahoslavenství věčném, že také své pojme k sobě, ktož jsú zde s ním potlačováni byli a hledali pravice božie, majíc levici jeho, ne k ní svú mysl přiložili, ale řekli: „Když máme levici, hledajme pravice, lepšieť móž pravice býti než levice. A náš spasitel nenieť na levici, ale sedíť na pravici. A řeklť jest, že v
