ponuknu, tam ty pójdeš; kohož mně libo, ješto mne nenie tak pilen a má něco, toho oklamáš pro mě.“ Lakota též: „Však pro mě činíš, což koli činíš, mněs se poddal!“ Též i smilstvo móž dobře řéci: „Bych nad tebú nepanovalo, čili by tak šeřednú věc a nelepú učinil, čili by vážil se tolik ohyzdy i zápovědi božie, jehož pravíš, by on tvój pán jediný byl?“ Hněv též: „Však vieš, že buoh jest pravda, a jednú lis ty protiv pravdě stál pro mě, často jsi velikú práci i náklad nesl mým kázaním.“ Též lenosť die: „On, jehož pravíš, by jediný tvój pán byl, kázal tobě, řka: Buď opatren, bdi, nevieš, kdyť zloděj příde; a jáť řekla: Netbaj na to, nepracij tak, a tys inhed mne sposlúchal!“ A tak pohřiechu mnoho pánóm protiv jedinému pánu svému poddali sme se; a jistéť jest, neostaneme li všech jiných pánóv jemu protivných, zle naše věc! Neb jakož řiekáme, že on jest jediný pán náš, tak protiv jemu žádného nemáme jiného jmieti. Kaký spolek v sluze s diáblem takému pánu? Ktožť nechce ostati diábla, světa, i sám své tělesné vóle, ale dá panovati nad sebú těm třem pánóm a poslúchá jich protiv bohu, tiť jej poddadie oněm sedmi, a tak nebude pravda, by věřil v Jezukrista, syna božieho jediného, svého pána; ale tolik pánóv bude jmieti, jelikž hřiechóv vévodí v něm.
Potom řiekáme, točíš že věříme v toho Jezukrista, syna jeho jediného, pána našeho, jenž se j’ počal duchem svatým. duch svatý zpósobil jest to vše, což jest potřebie bylo, aby z té panny krve mohl se počieti čistě, bez poskvrny hřiecha kteréhož koli, i čistě se z nie naroditi. Ale rozuměti jest tu, že podlé toho, jakož jest buoh pravý syn otcóv, podlé božstvie nepočal se jest, neb jest věčný s otcem i s svatým duchem; vždy byv, ač smiem řéci, neb lépe jest řéci „vždy jsa,“ že jest bez proměny. Což jest kdy byl, to ještě jest, kakž koli to jest nebyl, ješto j’ přijal, točíš člověkem nebyl. I přijal člověčstvie i jest bóh již člověk. A počal člověkem býti, a ten člověk
