škody, zdali by jeho nemohl vystřieci? Však ižádný člověk neměl by nad druhým moci, ani nad tělem, ani nad sbožím, by toho buoh nepřepustil. Takéž ani oheň, ani voda, ani črt, i coť by mohlo protiv bohu. Pakli kto mní, by buoh z ukrutnosti, ale ne z dobroty, na lidi přepúšťal které ztráty, ten má také naději malú, neb nedoufá do božie dobroty, ano buoh vie v svém tajném súdu, proč na koho kdy aneb kde aneb co přepustí. A vše, což kolivěk se děje, vše dobrým buoh mění k dobrému; a ktož chtie sami zlí býti, těm se obrátí ke zlému. Jako když z té bázni za sbožie příde lakomstvo, jež nikdy nemóž syto býti, hlédaj, kakť bázn člověk obrátí sobě ke zlému, neb chtě člověk bezpeč býti, ztratí li jedno, aby měl druhé, počne viece dobývati, než jemu třeba, a někdy také protiv pravdě; i bude větší naději v sboží mieti, nežli v boze. Tomuť praví svatý Pavel, že lakomstvo jest služba modlám. Neb v čemž kto má větší naději, to viece miluje; a což viece miluje, toho by neraději ztratil; a co by ztratil neraději, to mní, by lepšie bylo. A tak hubení lidé viece ctie sbožie a svět tento, větší v něm naději jmajíc, než slušie. A to j’ dobře viděti, kak snadně mnozí boha ztratie, chtiec sbožie mieti, leckaks jeho dobývajíc i protiv pravdě, vydrúc, vylichviec, vylstiec, leckaks sprostnějšieho oklamají. A kak nesnadno sbožie neřku ztratie, ale málo přitratie jemu, aby nalezli boží milost, vrátiec cizie, neb zle dobyté, a kakž koli na sprostnějšiem vyklamané. Mnoho pohřiechu než by co sbožie pozbyli, radše bez božie milosti budú.
Při duchovních věcech ti mají naději malú, ješto chtie zúfati pro hřiechy, i ti také, ješto mnie, by málo z světských lidí spaseno bylo, vidúc, že jsú zprzněni poškvrnami rozličnými, nedóvěřiec, že jest buoh velmě milosrdný, že mnohé svým milosrdenstvím tajně vystřiehá, že jsú bez smrtelného hřiechu, kakž kolivěk vezdajšími hřiechy velmě jsú se zšeředili, pro něž těžké muky
