Ale potřebie jest k věčnému spasení také přijetie tělesenstvie našeho pána Jezukrista věrně věřiti. I jest pravá viera, abychom věřili a vyznávali, že pán náš Jezus Kristus syn boží, buoh i člověk jest. Buoh jest z podstaty otcovy, dřéve všech věkóv urozen, a člověk jest z podstaty mateřiny, u věku narozen pravý buoh, pravý člověk, z duše rozumné jsa a z masa člověčieho, rovný otci podlé božstvie, menší otce podlé člověčstvie. A kakž koli buoh a člověk, však ne dva, ale jeden jest Kristus. A tak jeden ne obrácením božstvie v tělo masné, ale vzetím člověčstvie v božstvie; jeden ovšem ne slitím podstaty, ale jednotú osoby. Nebo jakož duše rozumná a maso člověčie jeden jest člověk, takéž buoh a člověk jeden jest Kristus, jenž jest trpěl pro naše spasenie. Sstúpil do pekelných krajin, třetí den vstal z mrtvých, vstúpil na nebesa, sedí na pravici boha otce všemohúcieho. Odtud přijíti má súdit živé i mrtvé. K jehož příští všichni lidé opět vstáti mají s svými těly a mají počet vydati z svých vlastních činóv; a ktož jsú dobře činili, pójdú do života věčného, a kto zle, do věčného ohně. Totoť jest viera křesťanská, ktož koli jie celé, neporušené věrně i také tvrdě věřiti nebude, spasen býti nemóže.“
A tak, jako sem i dřéve řekl: Ktož mají rozum, správně mají věřiec věděti těch dvanádcet věcí, ješto j’ v té vieře od apostolóv popsáno. Pakli jest kto dómyslnější, ale znamenaj, kakť jest položeno v té vieře, ješto na mši zpievají. Pakli se kto nemóž ještě i tiem ustanoviti, ten znamenaj to popsánie viery, ještoť na prvé hodině zpievají. A když sezříš to vše popsánie viery, hlédaj, aby ijedné věci ze všech těch protiven nebyl, ale ač nerozumieš čemu, ale otěž múdřejšieho, a donidž tě nenaučie, vždy rci sobě na mysli: „Ač já tomu nerozumiem, ale mé starosty rozumějí. A jakž oni rozumějí, tak já věřím; a to vědě, že všemu tomu mám věřiti, což jest kostelem svatým
