nepřemohlo.
Třetí pak vědma mají a po věštbě stojie; ti také protiv kostelní zápovědi věřie přieliš, zdajíc se sobě múdřejšie nežli jiní, a chtiec i před jinými z toho mieti chlúbu, chtiec věděti, kto prvé umře ze dvú manželú, kto ostojí, když dva sedáta, neb zhojí li se z této nemoci? Těm všem praví svatý Pavel, aby nechtěli viece smysleti, nežli jest třeba smysleti. Nic nevědě, by k čemu ty věštby byly užitečny; než tiem méně lidé na buoh tbají. Co j’ pomohla ta věštba onomu králi v Starém zákoně, o němž se v čtvrtých knihách králových čte, že byl posly své poslal k jedné modle pohanské, když nemocen byl, aby se vzeptali na ní, zhojí li se té nemoci? Tehdy utka je Heliáš prorok, i povědě jim: „Vraťte se k králi, a povězte jemu: zdali nemá boha lid izrahelský, žes poslal, aby se ptali tvého zdravie na bohu pohanském? Protož s lože, na něž si všel, nesejdeš, ale smrtí umřeš.“ Co li jest pomohlo Alexandrovi, že j’ věděl, jakž pravie o něm, že mu jest nelze od meče sníti, než že j’ tiem byl nesbednějí a viece sobě hřiechu dobyl? Avšak otrávenie se nemohl vystřieci, a panoval dosti namále! Mnozí za nás nemněli, by mohli býti oběšeni aneb jati, a potom sú někteří koňmi vláčeni i viseli. Co li pomóž mezi dvěma manželoma ta věštba, který má umřieti prvé, než že tiem často viera i milost bývá menšie mezi nima; a obakž ne tak, jakož mnie oni, to vycházie. Často bude žena mieti po té věštbě naději, řkúc: „Ostanu po muži, zbudu práce této neb této.“ Ano ji pak teprv práce i napadne aneb hanba anebo muž ještě horší a nesnadnější. A takéž se i muži stává. A také lidé často mieti budú po své věštbě, by mělo býti velmě dobře, když takto bude aneb takto, anoť zle bude. Často po své věštbě báti se budú některé věci, ano vyjde velmi dobře. Právě též stalo se jest o Pilátu. Otec jeho po své věštbě, neb snad hvězdářství, ač jest to tak, viděl, že by té noci ženu měl, že by synem počala jemu; ten syn tak by byl mocen, že by pod jeho mocí země sě
