postavě; a tomu sě nedivie, kak u malém oku směstná sě hora veliká, kak ji obklíčiti móž oko malé; aneb malichnú dierkú, ještě menší, než jest oko, kak veliká postava hory veliké vejde k oku! Aneb dějí: „Kak jest to, že na každém oltáři, kdež slúžie, v túž hodinu jest, a celé tělo?“ nerozmysléc se, že slovo člověčie, když z ust vyjde, bude cele v srdci každého, kto j’ jen slyšal, a buďž najviec těch, ješto jsú je slyšeli, čím pak viece slovo božie? Neb ne tak jest slovo božie přijalo těla, aby tiem hrubějšé bylo, ale aby tělo, jsa jedno s slovem, bylo tiem hbitějšé; neb jest tak dobře to tělo buoh pravý, jako i to slovo božie; neb v bohu nic nenie toho, co by bóh nebyl.
A také, ješto dějí: „Kak jest to, že když bude zlomen oplatek, tělo božie sě nezlomí, ale bude celé v každé stránce?“ Neznamenají, kak v celém zrcadle, by i najvětšie bylo, jen bude tvář jedna; a když bude rozbito na několik kusóv, v každém kusu bude tvář celá! Aneb dějí: „Kudy příde buoh v oplatek, kudy veň vejde?“ A nedivie se, kudy u vajce vejde kuře, tu j’ postavy ijedné nebylo kuřecie, avšak bude kuře živé, a škořipiny nezlomí ještě! A jedno li j’ na světě divné, jedno li jest divné do hromu? Bych vše pravil, snad by mi nevěřili.
Protož krátce, velímť bóh umie viece učiniti, než my móžem rozuměti; byť toho neuměl, malýť by byl! Ale že j’ mocný, a tak mocný, ež jest všemohúcí, všemu tomu jest nám snadno věřiti, ješto j’ chtěl svú mocí učiniti. Neb po této moci jeho, ješto j’ i v stvoření, učiniv divně, i ukázal nám, móžem rozuměti, ež nadto výbornějie i divnějie učinil jest, i ukázal nám vláště v této svátosti svaté svú moc. A že j’ múdrý, nedarmo jie jest ustavil; ale, ač bychom tomu i nerozuměli, jakž i nerozumieme úplně, však máme věřiti tomu, že j’ veliké potřebie nám té svátosti. An jest sám řekl: „Nebudete li jiesti těla syna božieho, a jeho krve píti, nebudete v sobě jmieti života.“ A že j’ tak dobrý, ráčil jest pro náš tak veliký užitek tu svatú svátost ustaviti,
