Kristus, pravá pravda, aby netbaví toho svatého vykúpenie jeho nejměli vykúpenie, a ti, ješto jsú vděčni, měli vždy obět čistú, již by obětovali za hřiechy své, a byli jí očištěni, ostavil své svaté tělo k vezdajší oběti za vezdajšie lidská pohýřenie. A protož máme býti pilni, abychom v náboženství svého srdce s velikým vděčenstvím, ež nám jest dána obět taká, a s poctí, jakož slušie na bóh, obětovali tu svatú svátost i svatyni na svaté mši, tělo božie. Neb ač kněz obětuje, mši slúže, však obětuje vešken lid, kterýž jsa u mše, jest v té žádosti, aby obětoval bohu tu svatú obět s náboženstvím. Ano kněz, slúže mši, když vzdává prosbu k bohu stoje, vtajně, aby ráčil buoh otec přijieti vděčně tu svatú obět, zvláště prosí, řka: „Pomni, hospodine, slúh svých,“ menuje myslí ty, kteréž má zvláště v své modlitvě; a pak die: „I všech těch, ješto stojie okolo mne, jichž vieru ty znáš, i náboženstvie vidíš; za něž tobě obětujem, aneb brž již tobě obětuji tuto obět tvé chvály.“ Hlédajž, žeť netolik kněz, ale i ti, ješto jsú u vieře nebludné s náboženstvím při svaté mši, tu obět svatú, toho beránka čistého, jenž snímá hřiechy tohoto světa, obětují. Protož pilni máme býti, při svaté mši stojiec, abychom s takým náboženstvím svého srdce, s takú vděčností, ež nám jest dána tak slavná obět, a s takú poctí, jakož slušie na bóh, obierali se s tú svátostí těla božieho. Neb menšie zlé jest nebyti u mše, než netbavě býti; a jakož sem i dřéve řekl, ktož by nemoha býti u mše, i byl v nábožném úmysle v ta doba, když slúžie mše, žádaje, aby buoh ráčil přijieti vděčně tu svatú obět od svého lidu, lepí by byl, než ten, ješto stojí u mše, a nemaje té žádosti. Ale byl li by u mše, a tu žádost maje, lepšé by dvé bylo než jedno.
Ješto pak nemúdří chybají, kady to přicházie, chtiec sstihnúti smyslem, co sě děje při té svátosti nad běh tohoto světa přirozený, neznamenajíc božie moci; i vzdivie se, jako chybajíc, kak by tělo božie mohlo býti celé v malého oplatka
