shřešil smrtelným hřiechem, jest před bohem klet, nemá přijímati té svátosti, donidž nenie rozhřěšen. Ale proto móž býti u mše; móž hlédati na božie tělo, neb ustavenie té svátosti zvláště záleží u přijímaní. A pakli by z pokory nehlédal dlúho na božie tělo, dobře by učinil, ale řekl: „Hospodine, nejsem hoden svú očí k tobě povzdvihnúti; smiluj se nade mnú a odpusť mi!“ A pakli by z milosti hlédal, boží dobrotu znamenávaje, také bych nehyzdil toho; neb což z milosti pořádné pocházie, vše jest dobré. Jiež nám, hospodine, rač dopřieti, věčný otče skrzě syna tvého v milosti svatého ducha, abychom jí, této svátosti, duostojni byli, a tu svátost měli ku posílení v nesnadné cěstě a ku próvodu v neznámý kraj! Amen.
[O manželstvě]text doplněný editorem[82]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Takéž řkúc, kdyby to lze bylo naší křehkosti, ež bychom v hřiech neupadali, byla by čtvrtá svátost manželstvo. Ta svátost ač neočistije dřevních hřiechóv, jichž se j’ člověk dopustil dřéve; ale jest lékařstvie protiv některým, jichž by sě mohl křehký člověk dopustiti. Neb ktož koli kromě manželstva dopustí se tělesného skutku, smrtelně j’ hřešil protiv božiemu přikázaní. A také ta svátost snímá tu ohyzdu, že, ktož by jměl děti kromě manželstva s kterú ženinú, když by ji pojal v manželstvo křesťansky, ty děti byly by zbaveny té ohyzdy tú svátostí, a též by právo jměly, jako děti pravého lože, jehož by sice nemohly jmieti.
Svátost manželstva ustavil jest buoh, když jest řekl: „Rosťte a ploďte se.“ A když jest byl na svatbě Kristus, tiem ho j’ potvrdil. Znamenává pak manželstvo velikú svátost, že jakož ženich s nevěstú snímáta sě v jednu milost a v jednu vieru, tak že j’ řečeno u písmě: „Budeta dva v jednom těle, ani se u pravdě móžta do života rozlúčiti, by sobě nebyla dlužna držeti
