pravdě svatého písma. Hlédaj, kakť jest znamenitě řekl Kristus, ne „jednú v rok,“ ani jen „na hody,“ ale praví: „Kolikrátž kolivěk to učiníte, ku paměti mé to čiňte.“ A tak u prvém kostele, ktož jsú byli u mše, na každý den tělo božie přijímali. A mohli by sě rozmysliti, by chtěli znamenati, ješto j’ řekl svatý Tomáš z Akvině na čtvrté knihy Sententiarumcizojazyčný text v druhémnáctém rozdělení. Protoť tak znamenitě to ukazuji, kde j’ psáno, aby četl, chce li kto nalezna. A pakli nemá těch knih, ale nalezne to v těch, ješto jim řiekají Summa Pisanacizojazyčný text. I praví, mluvě o tom, slušie li na však den tělo božie přijímati, a řka: „Ktož tu svátost přijímá, má dvojí věc do sebe jmieti. Jednu, žádost přijednánie k synu božiemu, a ta žádost pocházie z milosti; druhú, aby u počest velikú jměl tu svatú svátost, a to příslušie k tomu daru ducha svatého, ješto bázn slóve. Milost nutká k častému přijímaní té svátosti, ale bázn odtahá.“ Protož praví: „Ktož by pravým zkušením poznal to do sebe, ež by jemu plápolivé milosti k bohu přibývalo z přijímanie na všaký den božieho těla, a té pocti, ješto má býti k také svátosti, neubývalo, ten by jměl na však den přijímati. Ale kdyby porozuměl, že té pocti k svátosti těla božieho ubývá jemu z častého přijímanie, a plápolánie u milosti nepřibývá mnoho, měl by některdy přenechati, aby potom s větší poctí i s větším přistúpil náboženstvím.“ Protož die opět: „Jelikož v tom každý sám sě podlé svého svědomie má rozsúditi.“ Avšak praví: „Ižádný viece, než jednú za den, té svátosti nemá přijímati, aby asa tu počest ukázal božiemu tělu, že nesmie jeho viece jen jednú za den přijímati. Ale však kněz, že netolik sám pro sě, ale i pro jiné slúží mši, neb jest obecný úředník toho, móž u potřebu, když slúží, viece než jednú přijímati za den.“ Znamenajtež pilně, ješto řiekáte: „To j’ svatý Tomáš o přijímaní na každý den knězi mluvil, ale ne jiným lidem.“ Byť to mluvil knězi, nebylť by řekl tak znamenitě; ale kněžie, u potřebu