[20r]číslo strany rukopisuNicméně i sami hospodářové je napomínají a prosí, aby beze všeho ostejchání svobodně sobě poručili dáti, co by se jim koliv zlíbilo, nebo to jako nějaké dobrodiní u nich v zvyk přišlo jest.

Ale snad by někdo nevypitvaný mohl říci[an]říci] řjcý, že ne tak pro poctivost, jako pro polehčení těžkosti se to stává. Já[ao]Já] Ja pak mám za to, že ne tak máme[ap]máme] mame pozorovati, proč se to děje, jako co dobrého[aq]dobrého] dobreho z toho pochází[ar]pochází] pochazý. A snad na tom přestati můžeš, kdyžť se toho samému tobě dopustí, čehož sice žádný jiný užiti nemůže. Nebo ani chudý člověk se neptá, proč a odkud by co vzal. Ale na to šetří, aby mohl dostati nětčeho a potom toho vesele požiti. A co mám o chudých mluviti, zdali nevydání na každý čas, kterak králové[as]králové] kralowé celých zemí a království[at]království] kralowſtwij dostávají[au]dostávají] doſtawagij a mezi tim o to nic nepečují, spravedlivě-li se to děje, či nespravedlivě, když oni toliko mohou je pod svou moc podmaniti a jinými svobodně vládnouti[av]vládnouti] wladnauti.

Aniž pochybuji, že by mnoho a snad bez počtu chudých se najíti mohlo, kteří by to sobě za veliké štěstí pokládali[aw]pokládali] pokladali, kdyby takové nemoci užiti a mezi tim skrze ni od práce a těžké[ax]těžké] těžke nouze sobě poodpočinouti mohli. Nebo co jest rozkošnějšího a stkvostnějšího nad