škodli[16r]číslo strany rukopisuvá, ale oni sami, kteří mne stkvostnostmi a svými lahůdkami navnadili. Oni zajisté jsou, kteří mne bezděk k sobě táhnou, oni vše nazpět činí a potom na mne všecku vinnu obracejí. Příjdu-li k nim, rádi by mne odbyli, odejdu-li, nešlechetností svou zase mne k sobě vábí a přivolávají. V nemoci zdraví a v zdraví nemoci hledají. Vlastního zdraví zanedbávají a nic ho sobě neváží a zase při mně ho vyhledávati nepřestávají. Sami sobě zle činí a na mne, abych jim dobře činila, jako bych jim tim dlužna byla, křivě se domlouvají, chtějí nenáležitě živi býti, a mně proto nevážně zlořečiti.

Považtež tehdy, soudcové, jsou-li ti hodni toho čeho užiti, na které vlastní jich život žaluje, které postava, posuňkové a nespůsobilost těla pronáší, které zvyklost zastaralá štrafuje.

Nemyslí na to, že jísti a píti mají proto, aby živi byli, a ne proto živi býti, aby toliko jedli a pili. Nesoudí toho při sobě, že toliko pijanové a kteří se jen o břicho starají, na mne nevraží. Nebo žádný a hned naprosto žádný tak hrubě na mne nežaluje jako hodovníci, žádný mne z ukrutnosti nevinní jako rozkošníci, žádný mne bez vyslyšení na smrt neodsuzuje než chlípníci. [16v]číslo strany rukopisuPoněvadž pak to všecko tak samo v sobě jest, medle smějí-li jen pisknouti proti tomu nepřátelé mojí? Smějí-li vám na oči přijíti? Smějí-li pokutu, na kterou mne nevinně odsuzují[k]odsuzují] odſuzugi, z sebe skládati?

Ale já jsem jim nemilá a nepřítelkyně, proto-liž tedy oni chtějí tak se nade mnou nepřítelkyní pomstiti, aby sami nejukrutnější nepřátelé nalezeni byli? Zajisté domnívají-li se oni, že mně tak zošklivené a potupené nemá žádná milost učiněna býti, proč vší silou o to se snaží, abych k nim přicházela?

Proč takového života nevedou, abych já nad ními žádného práva neměla? Nebo konečně kdyby někdy tu svou rozpálenou chlipnost skrocovali, a ne tak nestydatě aneb žádostivě všelikých rozkoší zle užívali, snad by mne někdy milostivější k sobě seznali. A byla-li bych ukrutnější, nežli by zasloužili, aspoň by proti mně k hněvu a naříkání hodnou příčinu měli.

Ale těžce se ten od vína zdrží, kterýž jiného nic neumí než hodovati. Těžce se k střídmosti a dobré práci obrátí ti, kteříž ve všem svým životě s jinými v hodování a pití nemírném cechovati navykli. Nechažť tedy trpí, čemu se vyhejbati nechtějí, a