[18r]číslo strany rukopisuaby se syn otci podobný narodil. Jakýmž tehdy právem, co na koho z přirození aneb z nedostatkův rodičův připadlo, mně se to přičísti moci bude, zvláště poněvadž ani erbové, ani slavných statkův dědictví mně se od nich nepřipisuje?

Nechažť tedy přestanou cizí vády, jako by mé vlastní byly, na mne cpáti, a mají-li to za věc spravedlivou, aby po předcích svých z slávy, důstojenství a bohatství se těšili a radovali, nechť se také nehněvají, když nápadem nemoci a neduhy jako dědičně po nich berou. Nebo jestliže svůj život mírně vedou a od daremních kvasův a zbytečných rozkoší se zdržují, daleko milostivěji s nimi nakládám, než jsou buďto otcové jich, buďto jich přirození převrácenost zasloužila.

Nikoli zajisté, nechť pak jakkoli lidé o mně smejšlejí, tak nešlechetná nejsem, abych rovnou pokutou jak zlé, tak i dobré trestati měla. Aniž tak vzteklá a ukrutná jsem, abych nikdá bolesti nepolehčila, jakož to při mnohých jiných nemocech se nachází, kteréž ustavičným trápením nebohé lidi zsužují, jako trudovatost na tváři, všivá[x]všivá] wſſiwa nemoc, malomocenství a jiní k nim bez počtu podobní neduhové, kteří netoliko jsou nezho[18v]číslo strany rukopisujitedlní, ale častokrát k zoufalství lidi přivozují. Já zajisté někdy v své kázni poodpočívám a pacientům svým dlouhá přiročení v bolesti dávám. Nejináč než jako voráč, kterýž ustalé a zemdlené voly jistým časem vypřahá, aby časným odpočinutím sobě pooddechli a zase se občerstvili a posilnili.

Dále, že tak škodliva nejsem, jakž mne někteří vykládají, aspoň z toho se může poznati, že zřídka kdo nad tim jest těžek, když uslyší, an jsem některého z přátel jeho svázala[y]svázala] ſwazala, ale spíšeji se tomu zasměje, přiběhne, kunštuje a s nim žertuje, jako by se z přítomnosti mé těšil a spolu radoval. Což by se v pravdě jinak státi nemohlo, kdybych já tak, jakž oni praví, škodná a těžká[z]těžká] těžka byla.

Nebo jedenkaždý, když slyší o svém příteli, že jest v nemoc nějakou nezhojitedlnou padl, nemá obyčeje se smáti aneb veseliti, ale plakati a při nejmenším ho litovati. Jak by sice přítelem byl, kdyby z těžkosti přítele svého se radoval? Když se pak směje, ukazuje tim, že nejsem tak hrubě zlá, ani k zkáze lidskému pokolení pomocná. A zajisté často se to může spatřiti, že velicí houfové známých toho, do kohož já se dám, navštěvují, s nim pěknými žertičky zahrávají a přes