[17r]číslo strany rukopisunechť jsou sobě veseli, jakž živi býti přivykli. Já[l]Já] Ja zajisté tak soudím, že ti, kteří se na to, aby jen v hodech nemírných a nezřízených rozkošech život svůj strávili, oddali, zdraví a života hodni nejsou.

Nebo velice se mejlí, kteří na takových rozkošech a hodech sobě zdraví zakládají[m]zakládají] zakladagij, jako tiť jsou moudří, kteří za zdravého[n]zdravého] zdraweho života nezřízené své žádosti krotí a ustavičně o zachování[o]zachování] zachowani dobrého[p]dobrého] dobreho zdraví přemejšlejí.

Dále když mne již mnohými spůsoby k sobě navnadili a tak daleko prošlým časem a nesčíslnými lahůdkami sobě v poslušanství uvedli, po ty hned zase vybyti a všecku vinnu na mne sčísti usilují. Ale co jest divného? Jestli i já jim odpírám a někdy slušně nad nimi se vymstívám a nemilostivějí, než by oni sobě vinšovali, pro křivdy, kteréž od nich snáším[q]snáším] ſnaſſím, s nimi zacházím. A protož mnoho bych jim těch mohla vyčísti, kteří, když z nouze a z mušení velikou chudobou jsouc přinuceni, v kterouž skrze svou neskrovnost upadli, od stkvostnějších jídel a nápojů se zdržovali, k prvnímu zdraví zase přicházeli, čehož by se nikoli státi nemohlo, kdyby oni sami sebou spíšeji než já nimi vinni nebyli. Alevšak poněvadž já pracem se vyhejbám a střídmým žádnému pří[17v]číslo strany rukopisukoří nečiním, patrně se vidí, jsem-li já křiva a neprava, čili dobří žalobníci moji.

Co se pak na osobu mou vlastně sčítá[r]sčítá] ſčíta, tak sobě toho málo vážím, že se ještě tím chlubiti smím, vědouc o tom, že jaká[s]jaká] yaka koliv sem, ke všem zaroveň a jednostejně se chovám, k králům[t]králům] Kralům, papežům, knížatům, bohatším, chudším, urozeným i neurozeným. Nebo zajisté u mne žádných osob přijímaní žádného rozdílu není, leč že déleji a častěji u stkvostných a rozkošných než u střídmých a vína nepijících zdržovati se musím, nejedno proto, že oni mně tak chlácholí a lahodí, ale že časem násilně[u]násilně] naſylně jako tuhou vazbou mne u sebe zdržují.

Přes to mohl by někdo říci, že jen ne samí ožralci ode mne tak zsužovaní bývají, ale také začasté i střídmé lidi, a kteříž se velice od hodování a zbytečnosti zdržují, těžce trápím. Nechť jest to tak, však se to zřídka trefuje a stává[v]stává] ſtava. A protož nemůže se spravedlivě za obecný příklad a důvod položiti. A ještě i tehdáž ne tak na mne se to má sčítati jako na jich rodiče.

Nebo co jest divného, když někteří rodičové, jsouce nezdrávi, sobě podobné[w]podobné] podobne děti také plodí?

Nic zajisté není příhodnějšího, jako