Nicméně i sami hospodářové je napomínají a prosí, aby beze všeho ostejchání svobodně sobě poručili dáti, co by se jim koliv zlíbilo, nebo to jako nějaké dobrodiní u nich v zvyk přišlo jest.

Ale snad by někdo nevypitvaný mohl říci, že ne tak pro poctivost, jako pro polehčení těžkosti se to stává. Já pak mám za to, že ne tak máme pozorovati, proč se to děje, jako co dobrého z toho pochází. A snad na tom přestati můžeš, kdyžť se toho samému tobě dopustí, čehož sice žádný jiný užiti nemůže. Nebo ani chudý člověk se neptá, proč a odkud by co vzal. Ale na to šetří, aby mohl dostati nětčeho a potom toho vesele požiti. A co mám o chudých mluviti, zdali nevydání na každý čas, kterak králové celých zemí a království dostávají a mezi tim o to nic nepečují, spravedlivě-li se to děje, či nespravedlivě, když oni toliko mohou je pod svou moc podmaniti a jinými svobodně vládnouti.

Aniž pochybuji, že by mnoho a snad bez počtu chudých se najíti mohlo, kteří by to sobě za veliké štěstí pokládali, kdyby takové nemoci užiti a mezi tim skrze ni od práce a těžké nouze sobě poodpočinouti mohli. Nebo co jest rozkošnějšího a stkvostnějšího nad