no[21v]číslo strany rukopisuhy sloužiti nechtějí, moji obchodův, praktyk, živností a důchodův svých zanedbávají, nýbrž k nim jsou tim schopnější a cvičnější, čim k chůzi nestatečnější[bh]nestatečnější] neſtatečněgſſy. Protož sedíce aneb ležíce, víc někdy statku nabývají[bi]nabývají] nabywagij a shromažďují nežli jiní běháním a poskakováním ho dobývají. A snad by do konce bez statku býti[bj]býti] byti musili, kdyby sem i tam se probíhati, toulati, projížděti a plné svobody užiti mohli. Dosti veliké jsou tyto věci, ó, spravedliví soudcové, a však ještě větší uslyšíte. Nebo jistě, když já[bk]já] ya se o tělo starám[bl]starám] ſtaram, za tim mysli nezanedbávám, předně pak vtipu zvostření dávám. A žádný[bm]žádný] žad ý z vás nepochybuje, že svobodná literní umění dalece všelikou slávu a jakkoli veliká bohatství převyšují. Já pak výborně své jimi[bn]jimi] gjmi vyučuji[bo]vyučuji] wýučugi a mnohé bych vyčísti mohla, kteří skrze mne k známosti rozličných jazykův a velikému[bp]velikému] welikemu umění přišli. Nebo když nemají co činiti, s literním uměním se mohou obírati, a aby čas daremně nepomíjel[bq]nepomíjel] nepomigel, každodenně učenější býti usilují. Ale co mám toliko o samých literách a jazycích mluviti, poněvadž i v sedmerém svobodném umění a summou ve vší filozofii své pacienty obyčej mám cvičiti.

Zvláště pak v té veselé muzice, jejimž[22r]číslo strany rukopisuto libým zpěvem netoliko starosti a péče své zaháněti, ale také i uši a srdce svá mohou obveselovati. Mimo to i retorice výborně učím, nebo jak v ní sama vycvičena jsem, snad jste již mohli z řeči mé vyrozuměti. V pravdě, jak se jen do koho dám, hned mu dostatek vejmluv z nejhlubších[br]nejhlubších] neyhlubſſych retorických důvodův dodávám, tak že tento praví, že jest sobě, jda cestou nerovnou, kotník vyvinul, onen že nohu o kámen urazil, jiný se schodův upadl aneb k tomu podobného ledacos směšného sobě vymyslí, čimž by oči lidem zaslepiti a svou při co nejpěknějí vyvesti mohl, a to netoliko spůsobem retorův vede, totiž to, že by k pravdě a víře slova jeho podobná byla, ale i spůsobem dialektikův jako by co toho musitedlně a potřebně aneb nevyhnutedlně se stalo, byť pak měl se i zapřisáhnouti, když se již víry nedostává a řeč pošlá toho potřebuje.

Nechť již mlčím o umění lidských, zdaliž i v nebeských věci známosti svých pacientův necvičím? Jako v astrologii umění pravě božském a nejstarším, kteréž bych chtěla nejradějí hodně vychváliti, však chvála má nemůže jí stačiti. Nebo pro svou obzvláštní vyvýšenost i toho zasloužilo, aby Boha samého za původa mělo a za