[8v]číslo strany rukopisuotci poručila; Ochotnosti a Přívětivosti, té se jest všady držala, všady s ní byla, takéž mezi lidmi obecními najnižšieho a najchudšieho řádu jakožto mezi lidmi najvyššieho řádu; Pravdu, tu sobě ve dcky vložila a té z desk ona až do smrti vyložiti nechce; Upřiemnost beze všech zášijkóv, tu jest sobě tak ujala, že jie pro žádného opustiti nechce.

V ničemž jie sám ten, ješto ji stvořil, nezapomenul, vše dobré na nie jest shledáno, a tak, že i na křstu na jejiem, čím kto za ni slíbil, ve všech kusiech jej vypravila počestně beze všeho obmeškánie. Při nie smy my, Neštěstie, byli, ale neškodlivě, čakajíce všady, zda by nám v čem byla poručena. Ale sám Stvořitel, ten jie dal anjela stráže, jenž jie vždy strahovitě pásl, a tak, že sme my tu na miestě na tom, kdežkoli přebývala, jie dlúho pasúce nic neobdrželi. Toho sme my jie všeho na pomoc jejieho svědectvie a ty již všecky jejie jmenované ctnosti, jenž sme již o nie vypravili, a nad to jest jie svědectvie sám ten, ješto ji stvořil, dal ty ctnosti a stráže pilného od sebe, aby ji pásl, hlédal a ostřiehal a jie v tom svú lásku a svú milost očitě ukázal.

Toť jest ta, o niež ty již slyšíš, jenž sme ji rozdělili a odvedli od toho, ješto jie slúžil a s ní dobře byl. Neb to vieme, že rád a s pravú věrú, se vší počestností a plnú myslí na ni laskav byl. A jinéhoť takového nynie nevieme tak znamenitého v České zemi, za niežto nám by mělo býti tak hanebně a tak nestydlivě a protivně přimlúváno. Jsi li ty pak ten, jenž se tkadlcem učeného řádu jmenuješ, tohoť sme nevěděli aniž sme se o to rozmýšleli; než cožť sme již o té dobrého pověděli my, Neštěstie, to s již slyšal a již snad vieš, kohoť mieníme.