ra[10r]číslo strany rukopisudosti zbudilo, jakož sem dřieve byl; nemním, by mě co na světě utěšilo k mé libosti; nemním, by co bylo kdežkoli co neznámého, by mě k mému dřevniemu veselí navrátilo. Nebť jest to již zahynulo, jemuž sem byl k vóli, k libosti a k jeho kázaní, zahynuloť jest již a jestiť preč, a ty s to, Neštěstie, zjednalo! Zahyň ty také, zlé Neštěstie, se vším zlým a vše zlé také s tebú!

Ach, Neštěstie, ty s mi již sťalo korúhev mú s třepetným praporcem všie mé kratochvíle, pod nížto sem já zpravoval rozum mój a smysl mój přirozený, pod nímž mi se na vše strany dobře proti mnohým na světě šťastně vedlo. Preč jest to vše, čehož sem kdy pilně potřeboval. Boj sem již pohřiechu hanebně ztratil, cti sem umenšil, chvála má již stala, dobré slovo, jenž sem je byl skrze ni dobyl, to se zpět obrátilo. Ach na tě a vždy běda na tě, na zlé Neštěstie a na ten nešťastný den, na tu nešťastnú hodinu, na tu žalostivú chvíli, v niežto[m]niežto] nienižto mi mój přetvrdý a ostrý diamant se rozpučil, jímžto sem měl při sobě všechny ty přirozené moci, jenž on je měl! Jižť sem já prvnieho i poslednieho svého klénota pozbyl, jenžť sem jej zachoval na poklad v svém nerozdielném srdečku byl pevně[3]zde znovu omylem uvedeno: zachoval, pečetí tajnú všie milosti zamekl[n]zamekl] zameſkl a silně zatvrdil, v núzi a v potřebě sem se mu těšil, jižt jesti preč! Ach na tě, Neštěstie, na zlého zloděje, ach na tě, Neštěstie, falešného zrádce! Prečť jest má samorostlá a výborná hólka podporná, jiež sem se vesele těšil k mé starosti a ji sobě do skončenie byl umienil zachovati, preč jest kvaltem a pravým násilím z mých rukú vytočena a mocí vyňata,