[13v]číslo strany rukopisuA co sme my těch dvorných myšlení dvorně rozličným lidem zrušili, jenž ne jednú, ale častokrát již mněli, by to jinak býti nemohlo, což sobě umyslili! Ale nechtie tomu druzí porozuměti, že všechny věci na světě mají svého zprávci. Nadto pak slyš! Pravíš, že tvé milé pro ny si zbaven, a že proto máš mnoho protivného příhod i posmievanie, postrkánie, zhrzenie, utrhánie a rozličné zámutky. Nediv se tomu, že máš posmievanie! Jestližeť se posmievá menšieho řádu, nežli s sám, přehověj to; pakliť se kto řádu posmievá většieho, nežli s sám, raduj se tomu, a sám seznati móžeš a řieci, že s zle učinil a hlúpě, že s se toho byl chopil, coť ostati nemohlo. Jich posmievanie tobě již buď k navrácení tvého blúzenie!

Pravíš, žeť se posmievají; a kolikrát si ty se jiným posmieval? A již přída k sobě sám, i ty se sám posmievati budeš. Pravíš, žeť tebú již hrdají tvoji známí a tvoji vlastní; i co toho pyčeš, ješto staviti nemóžeš? Posmievati a zhrzeti jeden druhým jest již obecno, tak svój svému jako cizí ciziemu. Zda nevieš, kto u koho co zajímá, že mu vinen jest oplatiti? Posmieval si se jiným, zhrzel s jinými – odplatu přijmi za svój dluh! Zdali s nečítal, jenž Hester prorokyně píše v svém třetiem rozdielu svých knih řkúc: „Oběšen jest Náman na té popravě, jižto ji byl učinil Mardocheovi?“ Čti k tomu řeč prvních knih Judicum, jakož pravie: „Jakož sem činil, tak mi se stalo, anebo tak mi Pán odplatil.“ Přečti řeč onu třetích knih Králových v jedenmezdcietmém rozdiele, jenž pravie: