prvnie[7v]číslo strany rukopisumu.

Toť jsú ta jich jména, takto jsú otkána. A to se jest stalo od nás léta toho před shořením toho města snad jako třetí měsiec, potom od stvořenie světa počítajíce pět tisíc let a potom léta stého a šedesátého sedmého, o němž ona oba vieta, kdy, kterak a proč sú rozlúčena.

Onať jest byla postavú svú panna; příjmie jejie bylo jest Pernikářka, jenž smy jie byli sami dali jméno to, ne proto, by jí byla, ale proto, co jest kdy, kde a komu promluviti chtěla, že jest slovo to, jež jest z úst vypustila, dobře a viece nežli dobře na své mysli sem i tam převálela, sem i tam vrhla, nežli je vypustila. Než topička jest byla na kniežeciem dvoře, pec jest skrytě mnohú tajnú milostí pálila i mnohé svú osobú zamucovala i mnohé jest také podlé světa těšila; toť jest dielo jejie tajné a skryté v ty časy bylo před mnohými obecnými lidmi. Jménoť jest jměla křesťanské, nad obecné lidi ctnosti dobré měla. A by nám bylo odpuštěno ji pravým jménem jmenovati, jejie bychom jméno podobně podlé jejích dobrých ctností a činóv vyložili, jakožto lidé učení často vykládají a ohlašují. Onať jest byla všechna počestna, onať jest byla všie cti hodna. A dobře to řieci móžem: „všie cti hodna“, neb sme my tu, Neštěstie, při tom byli, když se jest narázela od své mateře. Tu jest bylo ihned při nie Štěstie se vším svým dvorem a s plnú svú čeledí a se vší svú čeledí a se všemi svými dobrými obyčeji, neb jie ihned tu dáni sú darové rozliční, jimiž se jest zmohla a ohlásila se všady tu, kdež jest potom přebývala, neb jie ta ihned převýborná, široko jmenovaná najvyššieho