[7r]číslo strany rukopisujenž ty jie pyčeš, pro niž ty na ny voláš; dosti toho, byť bylo co znamenitého, jehož nevieme, koho mieníš; dosti toho, byť bylo co výborného, jehož také tebe ani jie proto ponížiti nechcem; dosti toho, byť co na nie ležalo tvého dobrého; dosti toho, byť vším světem vládla; dosti toho, byť byla nad lidi[2]zde znovu omylem uvedeno: byla povýšena.

Avšak tebe v tom nehanieme, nebť neviemy, koho mieníš, nebť sme my dávno a v dávniem času od dlúhé chvíle nic takého znamenitého naší mocí, podlé našeho řádu neučinili, ješto by nám mělo tak zjevně a tak hanebně a tak hrubě přimlúváno býti, jakož nám teď přimlúváš. A snad ty béřeš na se při jiného člověka aneb z nájmu na nás voláš a křičíš, ano se tebe nic nedotýká. Neb nečijem, bychom tobě byli v čem vinovati ani kterému tvému, ještoť by se tebe v které mieře toho co dotklo, kromě žeť sme nynie nedávno v Hradci na Labi, v tom ohrazeném městě v Čechách, mocí svú a úřadem svým dvé mladých lidí sobě jako rovných, jenž spolu od několik let jsú dobře a počestně byli, rozdělili a rózno rozlúčili naší mocí, a netoliko je rozlúčili, ale je s obú stranú do jich obú smrti nesjednati mieníme. Jméno jejie bylo prvnie z abecedy jako na špici posazeno, jenž vódce jest všech jiných slov a najokrášlenějšie jiných slov. Druhé slovo bylo jest k třetiemu slovu jeho podobné, jenž bylo v tom, s nímžto smy ji rozlúčili. Třetie slovo jejie bylo jest jeho prvnie. Čtvrté bylo jejie páté, jeho páté bylo z abecedy třetie. Šesté bylo třimezdcietmé. Sedmé bylo jeho poslednie, a jejieho jména poslednie bylo podobné ku prvnie[7v]číslo strany rukopisumu.