[Teď žalobník najprvé žaluje, túží a volá zjevně a hlasitě na Neščestie. Nato všemu světu na ně túší a na ně křičí a je haní rozličnými řečmi a rozličnými kletbami a hrubú řečí je jako zatracuje a proklíná.]text doplněný editorem

[Ach, ach, nastojte! Ach, ach, běda! Ach na násilé! Ach na tě, ukrutný a vrúcí shladiteli všech zemí, škodlivý škuodce všeho světa, smělý mordéři všech dobrých lidí! Aj, ty Neščestie, aj, buď proklato vším stvořením! Buoh sám, ten tě nenáviď! Aj, ty zlé Neščestie, v sobě zahyň, zmizej i propadni se! Rozmnoženie všeho zlého přebývaj po vše časy s tebú! Buď pohaněno na věky! Ach, na tě, zlé Neščestie, buď na tě poškřek ode mne dnes i vždy, křič na tě to i vše, což hlas rozumný i nerozumný má! Úpěj na tě vše, což volati muož, křič a volaj také se mnú všeckno skalé země i to, což na zemi i na světě jest, křič na tě se mnú každý člověk, nebo každému člověku protivno, škodlivo i nepřieznivo! Křič a volaj i úpěj na tě ten plod a ten každý živel, ješto u mateřině břiše přebývá! Volaj, křič na tě, úpěj na tě to vše, což se jest narodilo! Ukazuj na tě to vše, což jest živo na světě, vyvedené i ješče nevyvedené! Kaž se a lekaj se tebe vše, což se naroditi má, což živo býti má, což na světě přebývati má! Prav každý, tož na světě jest, o tobě vše zlé! Vše protivenstvie, všechny a protivné puotky – ty tě potýkajte, potýkaj tě všechen smutek, buď s tebú pot tesklivý, buď s tebú pláč srdečný, buď s tebú bieda smrtedlná! To vše zlé se tebe drž a tebe se nikdy nepúščej! Vezmi tě v svú moc všechna tesknost, buď při tobě všechna bieda, obklič tě všecken zámutek! Tě paste všeckny puotky protivných skutkóv, žalost a smutek a všecken nedostatek tě provázejte, kam se obrátíš, žalostivé pokušenie, hanebné protivenstvie, smúcenie všech žalostivých srdec tě obklič a silně mocí svú tě nemilostivě svěž na vše strany! Tě, hanebné Neščestie, nebesa, země, slunce, měsiec, hvězdy se všemi svrchními planétami nenáviďte, tě, mrzuté Neščestie, pekelná moc se vší svú říší tě k sobě pojmi, moře svú širokostí, všechny vody svú hlubokostí, hory svú vysokostí, púšče, propast pekelných propastí tě nenáviďte! To vše, což živost aneb byt má neb kde jest, buď nelaskavo na tě a buď tobě nepřieznivo a tobě ze všech strán nepřej! To vše, což na nebi, na zemi, u povětří, mezi zemí a mezi peklem jest, tobě nepřej! Ty, Neščestie, ve všie truchlosti, ve všie sirobě, ve všie žalosti i v žalostivé nešlechetnosti propadni se na věky! Buď v té najvětčie nevýpovědné výpovědi a v té šachtě a v tom odlúčení, v němžto jsú vypověděni všichni zlořečení! Nikdy se zase na svój stav nenavracuj! Ty, Neščestie, zlé a nečisté, zakleté a hanebné stvořenie, všeho božieho stvořenie náramný a ukrutný, hrubý a těžký nepřieteli a nevěrný protivníku, však všeho dobrého budúcieho, ty všeho dobrého příštieho zkaziteli a zrušiteli všech věrných srdec,]text doplněný editorem[1]doplněno podle edice Šimek, František: Tkadleček. Hádka milence s Neštěstím, které ho připravilo o jeho milenku, Praha 1940 [2r]číslo strany rukopisuvše zlé tebe nikdy neostaň! Tě, nestydlivé Neštěstie, ty protivníku a zrádce všeho stvořenie božieho, tvá zlá vuole, tvá zlá mysl, tvé zlé myšlenie, tvé zlé tajné a falešné pokušenie, tvé zlé a nelítostivé dielo, tvoji hanební skutkové tě samo utratie, tě samo v nic obrátie! Tě hněv svrchnieho Pána svú mocí poraz, tě nemilostivá a nelítostivá pomsta všech vin svěž! Buď tobě sám ten protiven, jehožto protivnosti peklo, nebe i země se leká! Bázen, hruoza, třesenie, lekánie, všechna kletba jeho tě obklič, kdež si koli přede mnú neb komuž škoditi mieníš! Na tě buď přiestný poškřek ode všech lidí i ode všeho, což živo jest neb živo bude, a na tě bude a buď všady voláno a křičáno hlasem velikým: „Auvech, nestojte! Ach, ach, běda a přeběda!“, rukama vinutýma, očima plačtivýma, lkáním, voláním nepřestanlivým, hlavú rozprostřavú, rozptýlenými vlasy, nepokojným životem, kopajícími nohami, na tě, zlé Neštěstie[a]Neštěstie] neſſtieſſtie, na tě na zlého, obludo, dnes i vždy, všady, kady se obrátíš, bez pomlčenie, na věky, bez skonánie!

Odpověd Neščestie proti žalobníku. Teď zase Neštěstie odmlúvá žalobníkovi, dávaje jemu věděti, proč kterakým[b]kterakým] klerakym řečem odpověděti chce. A potom tieže žalobníka, kto jest, ješto jemu tak hrubě přimlúvá, aneb odkud jest anebo co jest aneb proč jemu tak nestydlivě přimlúvá. A v téj řeči potom jeho učí, v kterém kto řádu jsa kterak mluviti má,