Teď žalobník již vypravuje Neštěstí, že jest on ten, ješto jest tak nelítostivě a tak hanebně s svú útěchú rozlúčen a všeho svěckého utěšenie tiem rozlúčením[k]rozlúčením] vtieſſenim rozlučenim jest již zbaven.

Ej, ej, Neštěstie! Jáť sem ten nebožtík, já sem ten jistý, její byl věrný a pilný služebník a věrný služebník a věrný stráže jejie cti a hotový beze všie lenosti slúha, o niež ty pravíš tolik šlechetného, tolik dobrého, tolik neslýchaných dobrých ctností. Jáť sem ten tkadlec, jenž tobě již přimlúvám, na tě hlasitě křičím pro svú útěchu, pro svú všechnu radost, jenž s mě jie zbavilo. Ach na tě a vždy ach! Ty s mě odlúčilo od nie, ty si ode mne odlúčilo tu mú utěšenú, výbornú liblíčku. Onať jest byla ta, s nížto sem byl od kolikos let, avšak mi se zdá, jako bych s ní[l]ní] nim byl hodinu. Onať jest ta, jiež sem byl vždy k vóli, vší silú sem se jie zachoval. Onať jest ta, jenž byla mistr mój, přietel mój, to vše, což ku přiezni slušelo, toť jest byla proti mně. Onať jest byla ta, ješto byla vždy se mnú, já s ní. Než onať se již jest ode mne vzdálila. Ty s to, zlé Neštěstie, zjednalo. Ona, jenž jest byla mój zástěrný štít proti mým všem svěckým protivníkóm, tať mě jest již ostala, mě v sirobě již ostavila, a vše tebú. Preč jest mého všeho dobrého jistá prorokyně, preč jest starosta mého všeho budúcieho dobrého. Ty, Neštěstie, ty s mě s ní svadilo; preč se jest ode mne obrátila, vrátiti se snad nesmyslí, vrátiti se netbá, vrátiti se nemóž, vrátiti se nechce, vrá[9v]číslo strany rukopisutiti