[2v]číslo strany rukopisua když se udá a bude toho potřebie, takto řka teď níže.

Hara, hara, ba slyš, slyš, slyš těchto nových řečí, ba slyš, slyš této kletby, tohoto neznámého haněnie, jenž nás tak hrubě potýká, znamenaj hruozy, znamenaj kletby, znamenaj to hanebné přimlúvanie, odkud to jest, vždy slyš a doslyš, coť nás potýká! Avšak co toho jest, ač nám se to dvorno zdá, však tomu rozumieme, že to darmo nenie. Než jakžkoli jest a jakžkoli nám přimlúváš, ještě tebe zase haněti nechcem z tvého unáhlenie, z tvé horlivosti, neboť neviemy, kto jsi aneb coť škodí. Neb volánie tvé, skřek tvój a hlas tvój jest nám dosti nezmařeně příchylen pro neslýchané tvé přímluvy a dosti diven nad obecný skřek. A také jsme tu bývali při těch lidech, ještoť se múdroštěmi dělé, řkúce, že hlas neb skřek člověka volajícieho má býti slyšien pro čtveru věc, avšak ne vždy uslyšien má býti. První hlas má býti slyšien od toho, kto na koho laskav jest; jakožto král neb knieže neb který pán, když jest na koho laskav, pro jeho řeč a hlas rád jeho slyší a s ním rád rozmlúvá. Druhý hlas má býti slyšien z řádu povýšeného a z velebného duostojenstvie; jakožto král, knieže, pán, papež mocný neb takýchto lidí řádu povýšeného pro svú velebnost a pro svój povýšený řád nižšieho řeči má státi, z práva a z své pocty a z svého povýšenie řeč a hlas jeho přijieti. Třetie hlas má býti slyšán pro slitovánie; jakož kdy kto k komu volá a k němu křičí, z toho volánie a z toho křiku má mieti člověk každý k němu slitovánie a jemu jeho řeč přeslyšeti. Čtvrtý hlas jest pro zlý skutek, a ten má také slyšán býti; jakož když kto na koho zjevně volá a křičí naň řečí nesličnú a nepodobnú a hanebnú, má jemu řeči státi a jej slyšeti a jeho řeč dobře přijieti, kteraká jest,