neb David anebo Sampson nebli jiní kteří kterú ženu zklamali, toť jest zajisté a zacelo a pevně až docela již zklamána, nebť ne oč o jiné než o to, ješto toho nikdy zase najíti nemóž ani sobě toho zase navrátiti, ani toho kterak najíti, ani toho kde naleznúti, a toť jest to, jenž slove čest.

Toť jest ta čest, pro nižto všeckny ženy, všechny panny, všechny panie na světě slovú svěcká koruna, pod nížto sú mnohé mnoho časóv přebývaly, bujně sobě činily, snažně jie střehly, pilně jie chovaly, ostražitě jie ostřiehaly, sobě pevně úfajíce, pod ní chodiece; však ji ztratily, však se zklamati daly, však s nich hanebně spadla, nevědie, kam se děla, potulně chodie, již kumštové jim stali, bujnost minula, veselé ztratily, mluvie jako ze sna, stienu se svého bojie. Toť jest ztráta, ještoť ztráta slove, ještoť se, dokud svět světem, nenavrátí. Toť jest zklamánie, ještoť přivozuje posmievanie tak od dobrých andělóv jakožto od zlých, tak od lidí jakožto od hřiechu. Toť jest ztráta a zklamánie, ješto se vším světem navrátiti nemóž, zvláště když která ženská hlava té své cti z chlipnosti nebli z tělesné libosti, bujnosti nebli kterým takovým zlým a nepočestným úmyslem čest ztratí. Nemienímť té dobré panny nebli panie, ješto pro stav manželský panenstvie své počestně složiece k svému muži i vstúpí v počestný stav manželský, ještoť také jest stav i k Bohu i k lidem i k odplatě počestný, jakožto jest učinila má ta přešťastná, Bohu i lidem milá, o niež já rozpráviem a rozpráviti chci do mé smrti. Toť jest ta přemúdrá libomyslička slýchala někdy a na mysl sobě to vzala,