tázala a potiežíc se tepruv neb učinila neb nechala. Avšak v té milosti vrúcie a k tomu tělesnému účinku proti mládenci tomu žádné sestry z těch pěti sestr, pěti smyslóv, ani tajně, ani zjevně nepožívala. Na téť jest bylo uplně shledáno slovo onono múdrého člověka: „Milost vše přemáhá.“

Ó, toť se jest ta má utěšená takových všech hanebných pótek podobně až do sie chvíle vystřiehala a ještě s boží pomocí jich se až do té smrti vystřeže! Neučiníť ona, jako ta Medea nebli jiná taková za nynějších časóv, ještoť o sobě neumějí co praviti proto, že o tom nezpievají nadhlas aneb že ony o sobě samy neslýchají. Ale pohřiechu nechtie oni tomu srozuměti, že súsed častokrát lépe vie, co se stane u jeho súseda, nežli ten, ješto se v jeho domu stalo.

Hleď, hanebné Neštěstie, kakť jest má přemilá holubička, má srdečná hrdlička své cti hájila lépe nežli ta Medea, ješto se pro milost o málo nepokusila, ale o to o vše, což jest ke cti i k tělesenství příslušalo, o to o vše zklamati se dala i to vše, což jest zmladu dobyla, čehož kdy učením byla došla, majíc plných, dobrých, neobmeškalých pět smyslóv a všie múdrosti viece nežli obecná jiná panna nebli paní v ty časy, což s ní na jejieho otce dvoře přebývaly, však na sobě milosti tělesné, k tomu nejisté, neznámé, dalece dala závod získati. Ale snad jest ona směla toho mládence Jazona zklamati, i zklamala se sama k sobě? Ej, toť jest ta Medea nemyslila o to, jakožť jest myslila o to má milá liblíčka, má jarobujná, črno oka okatička. Byť to mužskému pohlaví všelikterak nebylo tak pilně poručeno, aby oni o ženském