ani umie; ani o to stój, ani o to mysl, by ji čím navrátila, kromě žeť tiem ten muž, ještoť tvú čest odjal, tě jie oblúpil, tiem pomóže, že tě v tom žádnému ani tě v tom komu snad ohlásí; a ač tebe neohlásí a nikomu tě v tom účinku zjeví, ty vieš však, čeho s pak hodna a co na tě, na zedranú plachtu a děravý zástěrek a otřelé pometlo, slušie.

Proč pak, ženo nebli panno, pravíš, že s muže zklamala, zklamavši jeho neškodně, a on zklamav tě o vše tvé počestné, mlčí s tiem a tebe haněti nechce, moha i mlčí? Nic to nenie jiným nežli tvým nesmyslem, že tiem muže potupiti chceš, a mužská múdrost a počest to činí, že tebe tiem haněti nechce. Ej, již, dobrá, ctná dievko a potom ženo, pomni se a věz, žeť jest muž každý vinen tvé cti hájiti, protože s úd jeden z jeho života, neb s z jeho žebra udělána; coť by tobě škodilo, to i jemu. Pomni zase vzácna toho býti a jej proto v čest měj! Pakli s ho na čem zklamala, toť snad nenie jeho nemúdrostí, než snad proto, žeť jest tobě v takéžto věci svěřil a tobě v tom doufal jako člověku, od něhož s to pošla, ty jeho pak v tom zklamala, ještoť jest tobě sebe svěřil? Nic nemni, byť lest a nevěra čest byla; jestiť veliká nečest a škodlivá mrzkost, tak k Bohu jakožto k světu, též muži jako ženě.

Ej, Hospodine milý! Děkujiť z toho, že s všech takových zlých úmyslóv byl zbavil mú tu jistú utěšenú! Raduj se, ctná, dobrá, má milá, šlechetná šlechetničko, žeť na tobě nebyli nikdy takoví zlí dómyslové než všechna múdrost, dobří činové, všechna ctnost, všie cti! Ó, ženo, prvé dievko! By ty byla zastala anebo tě byl zastal