devět hřiven pokutných dal, 68 gr. za hřivnu počítaje, a nebo aby devět dní osobně v vazbě seděl, takové volenie má býti dáno neb jmenováno hned na témž miestě, a hned s rozmyslem má vyvoliti, a což by z řečených tří věcí zvolil, toť má téhož dne před západem slunce splniti a učiniti, a zvláště zvolil li by penieze dáti, a takoví penězi na opravenie města mají býti obráceni. A když se den desátý a nebo rok a den skoná, bude li chtieti sobě zvoliti, aby z kázni pánuom poděkoval s přáteli a dobrými lidmi. A komuž koli to troje volenie bude podáno, má je hned v témž soudu s rozmyšlením konati beze všeho delšieho prodlévanie.
O nápadu sbožie
Oldřich, Jan a Fricek z Meziřiečí pohnavše spolu k soudu panie Čemuty vdovy, někdy ženy Martina z Polné, a dvú synóv jejich, Mikuláše a Petra, o diely dědické, kteréžto praviechu na ženy své, dcery řečeného Martina, po smrti jeho na ně býti připadlé, a kteréž za sto a za 20 kop gr. pražských ceniechu, tak že každý svuoj diel dědičný před soudem zahájeným slíbil dáti jim a ženám jich, zavazujíce se toho dovésti viec než polovicí rady. A když ta paní odpoviedáše, že svědectví přísežných z rady, jemuž odpierati nemóže, chtěla by trpěti, dán jest rok k slyšení toho svědectvie do druhého soudu, a tak ta paní jest odešla. Tehda když Oldřich a Fridrichček před soudem až do konce trvajíce žalováchu ústavně z nepřítomnosti Petra a Mikuláše, synóv řečené vdovy, a když se soud dokonal a ustal, dali jsú právo soudné, jenž slove schoncizojazyčný text německy, t. a diely jich dědičné a všecku summu peněz, kterúž jsú šacovali při prvnie žalobě na řečenú paní jakožto právem na nich obdrženú,
