duchovním přísně přikazujeme, aby laikóv ku prosbě jakžkoli veliké žákovstva neb laikóv pro městské pře neb právo k svému soudu nedopúštěli pohaněti, ani v prozvědění neb rozsúzení takových pří nikoli se neuvazovali ku pohrzení soudce světského, aby snad zase soudce světští žákovstva pro kteréžkoli pře hlavní nebo městské ani laikóv o sbožie neb vladařstvie kostelnie, kterýmžkoli jménem je držali by, k svému soudu nerozkázali by státi ne souditi. Jinak tak duchovní jako světský soudce meze svého vladařstvie přestupuje vyobcován nebo v klatbě buď znamenán. A žalobce žák, jenž obžalovaného neprávě před soudci ne svého jest pohnal, v nákladiech buď odsúzen a potom o tu při nikoli nebuď slyšán.
O žákovském obývaní s ženami
Ačkoli prohřešenie smilstva najmrzčejšie jest mezi jinými hřiechy, žákovstvu jakož mezi jinými ctnostmi prvotně písmo zdrželivost těla vychvaluje. Mnozí však žáci neb kněžie na své spasenie nepamatujíce, netoliko pokušením jsúc přemoženi, tělesné žádosti dokonávají, ale radějie předcházejí, kdyžto aby daremních pokušení nejmievali všech(!) domiech nebo blízko od sebe, ženy hotové k smilstvu přechovávají, protož abychom ten hřiech trpiece nezdáli se jemu svolovati, ustanovujem všem kněžím od této chvíle, ktož v svých domiech a nebo i pod svým šafováním podezřelé ženy chovali by, jsú li faráři nebo duchovnie platy majíce, aby zbaveni byli těch platóv. Pakli by platóv nejměli, od skutkóv kněžských skrze své staršie buďte složeni, kteréžto vedlé zaslúženie jich zlosti jich starší žaláři trapte aneb ssvých biskupství vyžeňte. Pakli by i tak životuov svých netbali polepšiti,
