Konečně jest nalezeno k otázce kroměřížských, že k žádosti strany svědkové proti nie vedení mají jí před býti vystaveni a prstem ukázáni. A když se to stane, neodvrže li žádného, musí jich svědectvie trpěti. Pakli se předepsané okázanie nestane, ačkoli svědkové do čtyř lavic vešli by, když toliko kříže nedotkli by se, ani s odpuštěním soudce blízko by přistúpili, ještě odpor proti nim učiněný má od rychtáře slyšán býti.
Proti svědkóm zavrženým bývá odepřieno osobám neb řeči jich
Ktož svědky provodí, osobám jich nemuož odepřieti v své při ani jiné, leč v nové při, ale proti jich řeči dobře muož mluviti. A duovod toho jest, nebo když provodím svědka, osobu jeho miením a protož proti osobě jeho nemohu mluviti. A protož dovodím li jím, sobě dlužen sem jej přijieti proti sobě, ale že neviem, co svědek bude mluviti, protož proti jeho řeči mluviti mohu, t. že odporně mluví sám sobě neb také jiným mým svědkóm, a nebo činí li snad pro mého protivníka, a o činění takových výmienek má od vymieňujícieho rozprostřena býti dřieve, než bude osvědčenie zjevné tiemto obyčejem.
Kterak svědky zamietají
Pane rychtáři, jestliže který z mých svědkóv od mého duovodu pochyboval by, hotov jsem jiného vystaviti miesto něho. Ale proti komuž svědkové provodie se dřieve, nežli by seznali, móž proti osobám jich odepřieti, t. že jsú zlopověstní, křiví přísežníci, šibalové, nepřietelé, jeho služebníci, nebo že jsú přílišným obcováním spojeni neb příbuzenstvím straně odporné a těmi podobnými věcmi. Ale proti řeči jich móž odepřieti, když již seznánie stalo se jest, jediné
