Otec nenie hodný svědek synu aneb syn otci, ale miení se otec a syn, jenž v jeho moci jest, protož bratřie, jenž jsú v moci téhož otce, svědkové ovšem v témž kšaftu neb v jednostajné věci mohú býti, nebo nic neškodí z jednoho a téhož rodu viece svědkóv v cizí věc přijieti.
Opět nižádný nemá rozuměn býti hodným svědkem v své při. Opět k věření věci skutečné svědek také neprošený rozuměn bývá. Opět kdež počet svědkóv nejmenuje se, na dvú jest dosti, nebo řeč o mnohých počtem dvú se zavierá. Náměsečník móže li býti přijat v svědectví či nic, to jakost pohlavie okazuje.
Byli li by všichni svědkové též poctivosti a vážnosti a jakost viery a náchylnost soudce s oněmi se sházie, všecka svědectvie mají následována býti. Pakli by z těch někteří jinak pravili, ačkoli nerovnému počtu má býti věřeno, jenž se s přirozením té věci sjednává, a což by nepřiezni anebo podezřenie milosti nemělo a potvrdíť soudce náchylnosti rozumu svého z vytazovánie a svědečstvie, a což k té věci jest slušnějšieho a nepříbuznějšieho, nebo nenie potřebie k množství hleděti, ale k čistému věření svědečstvie a k těm svědectvím, jimž radše světlost pravdy příleží. Nemóž svědkem veden býti, ktož dřieve na toho křivé svědectvie pravil. Svědkové, kteréž žalobník z rodu svého provodil bieše, otazujícieho, nelíbí li jsú se, z práva má varováno se býti, aby soudce pozorovali, aby dědicové a řečníci v při kteréž by pomoc chtěli činiti, svědectvie nevydávali. A totéž mezi zprávami kupectvie má zachováno býti.
Kto nemohú býti svědkové
Opět znamenaj, že všichni lidé dopuštěni bývají k vydání
