avšak kněžie z toho, což mají dědičného, buďto vedlé osoby, jako byl li by jurista aneb písařem aneb měl li by jiný úřad, móže kšaftovati. Opět kšaftové někdy dějí se s výmienkú, a jestliže výmienka nemožná právóm kšaftovním od smluv byla by uložena, za nepsané jmien buď. Opět bylo li by viece výmienek připsáno v poručenství, jako ač by toto i toto stalo se, spojenie ode všech má zahynuto býti, pakli rozdělenie, jako ač toto neb toto učiněno bude, obojiemu povoliti dostiť jest.
Člověk muož i ciziemu poručiti
Opět ti, jichžto nikdy ten, jenž poručenstvie činí, neviděl, mohú za dědice ustaveni býti, jako ač by kto syny bratrovy pútníky, nevěda by byli, dědice ustavil, nebo nevědomie toho, jenž poručí, neužitečného kšaftovánie nečinie. A muož někto v svém kšaftu viece stupňóv dědicuov učiniti, jako nebude li tohoto dědice, ale onenno buď, a tak dále, dokudž chce ten, jenž poručie, móž ustanoviti. Muož také najnaposlednějšiem miestě ku pomoci i služebníka dědicem ustaviti. Opět jestliže by synové v takovém věku byli, v němž oni sobě kšaftu činiti nemohú, rodičové jim mohú činiti.
Kterými obyčeji kšaft ruší se
Kšaft ruší se nebo nebývá sstálý, když v témž stavu ten, jenž kšaft učinil, moc téhož kšaftu změní. Opět ač by kto kšaft učině potom sobě syna zvolil, kšaft jeho ruší se. Opět poslednějším kšaftem, kterýž vedlé práva jest dokonán, prvnější ruší se, aniž příslušie, ač by kto byl dědicem z toho neb nebyl, neb to se toliko naděje, zdali
