předcházie první
Byla li by otázka první li či poslední kšaft má státi, takto má býti odpověděno: Jiné jest dáti nežli odkázati, nebo dánie zase nemuož býti odvoláno, ale poručenie muože. Protož jestliže člověk zdravý nebo nemocný o svém statku činie poručenstvie, dnes takto poručí a zítra neb potom totéž odvolaje jinak poručí, poslednie poručenstvie moc má, kteříž však smrtí porúčejícieho potvrzeni bývají, najviec má býti hleděno k poslední vóli člověka.
O poručenství blázna a prchlého
Člověk rozumu požívaje poručí li co neb kšaft činí a potom týž přijda k věku starému, ten kšaft chtě změniti, otázka jest, slušie li jemu to činiti týmž právem, a odpověd jest, že neslušie, nebo cožkoli učinil jest dobrovolně, rozum maje, když bláznovstvie jest přijde, nemohl jest odvolati.
O poručenství sbožie příbuzným
Poněvadž člověk z duovodu moci {rozumu mocí}meziřádkový přípisek mladší rukou byl by svobodné vuole, protož prostá příleží jemu zpráva jeho poslednie vuole, dokudž rozum má a moc, věci své, jimž vládne, nemohovité i kteréž má mohovité, zřiediti, odkázati, zpuosobiti moci bude přátelóm nebo i cizím, jakž se jemu líbí, a zakládá se tento ortel na onom, což se svrchu píše v starých práviech, t. ciesařských práviech, při nápisu O hostinském kšaftování v tato slova: příchozé host v městě umieraje cožkoli o svých věcech zřiedí, chcme, aby pevné a stálé zóustalo. Jestli tehda to slušné hostí, podobnéť jest k vieře, aby také slušalo i měštěnínu.
Umře li host bez kšaftu
Pakli by který cizí
