jsú, jenž z řádného manželstva pochodie, buď pak manželstvie pravé neb nebuď, t. když toliko manželé zjevně a ohlášeně v manželstvie vstúpili by a překážky by nevěděli, protož k duovodu řádného synovstva prospievá vyznánie rodičóv, ač jsú. Pakli jich nenie, tehda k duovodu dostatečné jest vyznánie súsed a starých kterýchžkoli dobropověstných dvú člověkú kteréhožkoli pohlavie, jenž by pravili, že rodičové toho, jehož se týče, vždy jsú domněni, že jsú stáli v řádném manželství.
O dětech rozvedených manželóv
Jestliže muž nebo žena v cierkvi řádně spojení mají za to, že v pravém manželství stojie, avšak nestáli by, a potom snad pro příbuznost tělesnú neb duchovní aneb z hodné příčiny duchovním právem byli by rozvedeni, všichni děti, kteréž jsú zplodili před rozvedením, i s tiem, kteréž žena má neb nosí v životě, ač těhotna jsúc byla by rozvedena, jsúť řádně pošlí, a v zboží rodičuov diel dědičný mají, nebo viera, kterúž jsú rodičové věřili, neb domnievali se spolu řádně přebývati, ačkoli nevědomě nestáli jsú řádně, tať děti činí luože řádného, neb nevědomie v této příhodě hřiech vymlúvá.
O dědičném nápadu bratří
Bratr otcuov k statku neb k zboží, kteréž muž a žena bez kšaftu sšedše pozuostavili jsú, bližší jest dědic nežli bratr mateřin.
Opět ač by žena majíc statek vlastní pojala také muže statek vlastní
majícieho, umřela li by oba bez kšaftu a bez dětí, tehda proti odporu přátel přirozených mužových, jakž by koli na to volali, dokáží li přátelé ženini věrohodným svědomím, že sbožie neb statek, kteréhož žádají, od jejich rodičóv a kmene té ženy jest přišlo, tehda to sbožie dědičně na ně jako na pravé dědice má příslušeti.
Opět zabitý pozuostavě ženy a syna, jehožto mátě potom muže jest pojala, jenž potom z nie děti zplodil, jestli pak že by první syn, vezma diel svuoj, od jiných byl oddělen a umřel by, takový diel téhož syna prvnějšieho ne na pána, ale na spolubratřie spravedlivě jest spadl.
O poručenství dědictvie
Jestliže by dědičstvie všem nápadem s jednoho na druhého od synóv toho, jenž jest poručil, sstupujících neb pocházejících po mužském řádě bylo poručeno, a zemřeli li by ti všichni, na ženy připadne vedlé práva, a duovod toho jest, ačkoli nebylo by tak pořiezeno od toho, jenž poručí, avšak právem nápadně to dědičstvie ženám náměstkyniem zdá se příležeti, nebo poněvadž v takové příhodě smrtedlné dále nemuož rod sstúpiti, slušné jest, aby právo dědičné téhož kšaftu v slušném pořádku následovalo.
