Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

O dědičném dielu duchovních lidí

Kněz nenie li oddělen dielem dědičným z statku otcova, s bratřími neučenými neb s laiky po smrti otcově má diel dědičný.

O oženění syna nedielného

Jestliže syn z statku otcova věnem nejsa oddělen oženil by se a zplodě děti umřel by, otce pozuostavě, jenž potom jiné syny zuostavě sšel by bez kšaftu, otázka jest, mají li děti toho syna s svými strýci jmieti diel dědičný, a odpověd k tomu jest, že děti toho syna, buďto jeden nebo jich viece, toliko jeden diel, ten totiž, kterýž by otci byl příslušal, mají přijíti.

Dědicové mají li dluhy platiti, v kteréž jsú se rodičové jich zdlužili

Dědicové vládnúce sbožím svých rodičóv, dluhy, v kteréž jsú za své živnosti zašli, dřieve než sbožie mezi se rozdělé, dlužni jsú zaplatiti, nebo obecnie příslovie jest, že věřitelé jsú najbližší dědicové. Pakli by sbožie pozuostalé k zaplacení dluhuov nestačilo, nenie potřebie neb neslušie, aby dědicové k naplnění takového nedostatku své vlastnie sbožie nakládali, leč by to učiniti chtěli z milosti. A též také zase dlužníci platiti budú dědicóm dluhy, kteréž jsú dlužni jich rodičuom.

O rozdielu dědictvie dětí oddělených

Dědic oddělený s neoddělenými diel chtěje jmieti, to, což jest vzal, slož v hromadu aneb sobě poraž na svém dielu, jenž má přijíti, anebo každému neoddělenému dědici dopusť, ať sobě tolikéž vezme před rozdielem.

O dědicech, jenž nešosují, mají li nápad

Ačkoli dědicové za živnosti svých rodičóv s jich sbožie, jenž po jich smrti na ně připadlo, ani práva, jenž osvědčené slove, německy urkundcizojazyčný text, nedali jsú, ani šosóv a duchovních poplatkóv s takového sbožie jsú neplatili, avšak toho sbožie mohú požádati plným právem.

O volení dědicuov

Dědicuov nemaje muož sobě dietě neb jich viece mužského neb ženského pohlavie za dědice zvoliti a náměstky neb vladaře je nad svým zbožím ustanoviti. A týmž obyčejem maje dědice muož jim jiné děti přispojiti a rovné učiniti s výmienkú spolukrevních svých bez otporu všelijakého.

O stvrzení dědictvie kúpeného

Dědictvie neb jiné věci pro dánie neb kúpenie, když bude řádně skonané, má stálé býti, nebo v ciesařských starých práviech píše se takto: Na tom sme také zuostali, aby ten, ktož má v městě vlastenstvie, aby je mohl prodati, potřebú jsa hnut, bez otporu osoby všelijaké, ačkoli v městech druhdy obyčej jest, že příbuzný neb bližní prodávajícieho / kupujícieho odhánie od kúpené věci obyčejem, jenž slove abschuttencizojazyčný text německy a česky ssutie.

O zprávě dědičstvie

Jestliže by prodavač dědičstvie, na němž jest

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 3 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.16
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).