O dědičném dielu duchovních lidí
Kněz nenie li oddělen dielem dědičným z statku otcova, s bratřími neučenými neb s laiky po smrti otcově má diel dědičný.
O oženění syna nedielného
Jestliže syn z statku otcova věnem nejsa oddělen oženil by se a zplodě děti umřel by, otce pozuostavě, jenž potom jiné syny zuostavě sšel by bez kšaftu, otázka jest, mají li děti toho syna s svými strýci jmieti diel dědičný, a odpověd k tomu jest, že děti toho syna, buďto jeden nebo jich viece, toliko jeden diel, ten totiž, kterýž by otci byl příslušal, mají přijíti.
Dědicové mají li dluhy platiti, v kteréž jsú se rodičové jich zdlužili
Dědicové vládnúce sbožím svých rodičóv, dluhy, v kteréž jsú za své živnosti zašli, dřieve než sbožie mezi se rozdělé, dlužni jsú zaplatiti, nebo obecnie příslovie jest, že věřitelé jsú najbližší dědicové. Pakli by sbožie pozuostalé k zaplacení dluhuov nestačilo, nenie potřebie neb neslušie, aby dědicové k naplnění takového nedostatku své vlastnie sbožie nakládali, leč by to učiniti chtěli z milosti. A též také zase dlužníci platiti budú dědicóm dluhy, kteréž jsú dlužni jich rodičuom.
O rozdielu dědictvie dětí oddělených
Dědic oddělený s neoddělenými diel chtěje jmieti, to, což jest vzal, slož v hromadu aneb sobě poraž na svém dielu, jenž má přijíti, anebo každému neoddělenému dědici dopusť, ať sobě tolikéž vezme před rozdielem.
O dědicech, jenž nešosují, mají li nápad
Ačkoli dědicové za živnosti svých rodičóv s jich sbožie, jenž po jich smrti na ně připadlo, ani práva, jenž osvědčené slove, německy urkundcizojazyčný text, nedali jsú, ani šosóv a duchovních poplatkóv s takového sbožie jsú neplatili, avšak toho sbožie mohú požádati plným právem.
O volení dědicuov
Dědicuov nemaje muož sobě dietě neb jich viece mužského neb ženského pohlavie za dědice zvoliti a náměstky neb vladaře je nad svým zbožím ustanoviti. A týmž obyčejem maje dědice muož jim jiné děti přispojiti a rovné učiniti s výmienkú spolukrevních svých bez otporu všelijakého.
O stvrzení dědictvie kúpeného
Dědictvie neb jiné věci pro dánie neb kúpenie, když bude řádně skonané, má stálé býti, nebo v ciesařských starých práviech píše se takto: Na tom sme také zuostali, aby ten, ktož má v městě vlastenstvie, aby je mohl prodati, potřebú jsa hnut, bez otporu osoby všelijaké, ačkoli v městech druhdy obyčej jest, že příbuzný neb bližní prodávajícieho / kupujícieho odhánie od kúpené věci obyčejem, jenž slove abschuttencizojazyčný text německy a česky ssutie.
O zprávě dědičstvie
Jestliže by prodavač dědičstvie, na němž jest
