[230v]číslo strany rukopisujsú, jenž z řádného manželstva pochodie, buď pak manželstvie pravé neb nebuď, t. když toliko manželé zjevně a ohlášeně v manželstvie vstúpili by a překážky by nevěděli, protož k duovodu řádného synovstva prospievá vyznánie rodičóv, ač jsú. Pakli jich nenie, tehda k duovodu dostatečné jest vyznánie súsed a starých kterýchžkoli dobropověstných dvú člověkú kteréhožkoli pohlavie, jenž by pravili, že rodičové toho, jehož se týče, vždy jsú domněni, že jsú stáli v řádném manželství.
O dětech rozvedených manželóv
Jestliže muž nebo žena v cierkvi řádně spojení mají za to, že v pravém manželství stojie, avšak nestáli by, a potom snad pro příbuznost tělesnú neb duchovní aneb z hodné příčiny duchovním právem byli by rozvedeni, všichni děti, kteréž jsú zplodili před rozvedením, i s tiem, kteréž žena má neb nosí v životě, ač těhotna jsúc byla by rozvedena, jsúť řádně pošlí, a v zboží rodičuov diel dědičný mají, nebo viera, kterúž jsú rodičové věřili, neb domnievali se spolu řádně přebývati, ačkoli nevědomě nestáli jsú řádně, tať děti činí luože řádného, neb nevědomie v této příhodě hřiech vymlúvá.
O dědičném nápadu bratří
Bratr otcuov k statku neb k zboží, kteréž muž a žena bez kšaftu sšedše pozuostavili jsú, bližší jest dědic nežli bratr mateřin.
Opět ač by žena majíc statek vlastní [231r]číslo strany rukopisupojala také muže statek vlastní
majícieho, umřela li by oba bez kšaftu a bez dětí, tehda proti odporu přátel přirozených mužových, jakž by koli na to volali, dokáží li přátelé ženini věrohodným svědomím, že sbožie neb statek, kteréhož žádají, od jejich rodičóv a kmene té ženy jest přišlo, tehda to sbožie dědičně na ně jako na pravé dědice má příslušeti.
Opět zabitý pozuostavě ženy a syna, jehožto mátě potom muže jest pojala, jenž potom z nie děti zplodil, jestli pak že by první syn, vezma diel svuoj, od jiných byl oddělen a umřel by, takový diel téhož syna prvnějšieho ne na pána, ale na spolubratřie spravedlivě jest spadl.
O poručenství dědictvie
Jestliže by dědičstvie všem nápadem s jednoho na druhého od synóv toho, jenž jest poručil, sstupujících neb pocházejících po mužském řádě bylo poručeno, a zemřeli li by ti všichni, na ženy připadne vedlé práva, a duovod toho jest, ačkoli nebylo by tak pořiezeno od toho, jenž poručí, avšak právem nápadně to dědičstvie ženám náměstkyniem zdá se příležeti, nebo poněvadž v takové příhodě smrtedlné dále nemuož rod sstúpiti, slušné jest, aby právo dědičné téhož kšaftu v slušném pořádku následovalo.
