dědinú, synu zvláště jest oddala bez pohoršenie jeho dielu, jenž v statku s jinými mějieše. A po smrti jeho vdala se mátě za druhého neb za jiného muže. Poněvadž sestra sprvu tomu odpierajíc nepřekazila jest toho, dielu třetí čest mateři a dvě česti dceři správně mají dány býti.
O dědičném dielu nedochuodčat
Ačkoli práva některých vlastí jsú, aby panna obtiežena za 30ti a za 9, ale žena obtiežena za 38 aneb najviec nad to jednu neděl děti v životě vedlé přirozenie měly by nositi, jestliže dietě nenaplně toho času, totiž před tiem neb potom narodilo by se, dielu dědičného jmieti nebude, avšak takové právo vedlé obyčeje z staradávna zachovaného viece za bezprávie nežli za právo má jmieno býti. Protož dietě od rodičóv manželsky a řádně spojených buďto před časem neb později zplozené dielu dědičného jemu příslušného zbaveno nebude, nebo poněvadž naroditi se dřieve neb pozdějie nenie to na dietěti, tehda neslušně to práva jemu příslušného bylo by zbaveno.
Opět žena vládnúcí sbožím dědičným po předších neb po rodičiech na ni spadlým, ač by z semene mužského, jehož jest řádně a manželsky pojala, dietě by porodila, při jehožto rození umřela by, to dietě bude dědicem, ač živo bude tak dlúhý čas, že oči otevra čtyři strany domu obezřelo by, a v zboží po mateři zuostalém účastnost jmieti bude, a pakli ono umře, sbožie tak dietěte, jako i mateřino na otce dědičně spadne.
