Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

by k takové chudobě, že by se a ženě své od žebroty nemohl zbrániti, slušné jest to věno proti odmlúvání a odporu ženy do času v penězích zastaviti, kterýmižto penězi dělaje živnost a oděv sobě a potřebnost ženě obdržal by.

Věno dědičné ženě dané dlužníkuom nemóž býti zastaveno, leč ona svolí

Některaký měštěnín, když neslušný a neřádný život vedieše, za některý čas jher kostečních, hodování a opilstva ve dne i v noci přídrže se, navrátiv se k svědomí vnitřniemu, nejsa připuzen před soudem, odevzdal jest svobodně ženě duom, aby jím ona miesto věna dědičně vládla, i že před tiem odevzdáním jměl jest děti s tú ženú, a po odevzdání u rozličných věřitelóv v mnohé dluhy jest zašel. Ti věřitelé žádali jsú k své straně usúzenie, poněvadž jemu s ženú z statkuov svých, jichž jsú jim pójčovali, živnost a oděv jsú jednali, a poněvadž řečený měštěnín jakožto hospodář a pán v placení sbierek obecních a v jiných poplatciech městských vládl jest, nemá li z prodaje domu proti odporu odevzdánie z svých dluhóv se vyvaditi. Ale žena toho měštěnína prosila jest, naprosto aby při věnném právu byla zachována. O tom tak jest usúzeno, že žena měštěnína domem u věně jé odevzdaném, ač by koli jměla děti s mužem svým předřečeným, ačkoli také dluhy, pro něžto muž byl jest pohnán, s ním jest protrávila, dědičně má vládnúti, aniž odpor měštěnína neb jeho dědicuov, kteréž jest jměla před nebo po odevzdání jí při domu již řečeném vladařství, leč by se jemu dobrovolně odepřela, nápodobně vedlé spravedlnosti moci bude překážeti, poněvadž měštěnín postúpil jest skrze odevzdánie práva, kteréž jest měl k domu jako pán.

Věno druhdy prostě na dědičstvích bývá dáno a druhdy i

budúcně slíbeno a vedlé toho dluhy předcházie a druhdy jich následuje

Protož ač ženě od muže miesto věna dědictvie jmenované před soudem zjevně dané bylo by, a zapsáno to od věřitelóv, potom nebude moci vysúzeno býti.

Pakli by muž vóbec ženě těmito slovy věno slíbil: Po mé smrti sbožie, kteréž pozuostavím, toliko neb budeš jmieti, a potom zase své živnosti rozumně kupečstvím a dobrými skutky se obieraje zašel by v dluhy, velmi by ohavno bylo, jestliže by to věno takovú záplatu dluhóv mělo odraziti, nebo v práviech jest obecné, že věřitel jest svrchovaný dědic. {věřitel vrchní dědic}marginální přípisek mladší rukou Také příleží pravdě, aby žena a dědicové vstúpiec na miesto mrtvých jich dluhy platili. {dluhuov placení po smrti}marginální přípisek mladší rukou

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).