Věno spadá na dědice druhdy
Buďto, že muž v šedesáti letech, když ze tří žen děti vzplodil bieše, a vydav jednomu každému vedlé statku své možnosti věno, i zženil jest je neb k manželství vdal, pojímaje čtvrtú ženu, pojal jest děvečku za ženu, jiežto jmenovitě slíbil jest věno, kterúžto potom bez plodu pozuostaviv, kšaftu neučiniv, vnáhle zdechl. A žena potom po několika nedělech zpravujíc sbožie zuostalé po muži, též bez kšaftu jest sešla. I jest otázka najprvé: to sbožie bratřím li vlastním té ženy pozuostalým, či dětem, kteréž muž z prvních tří žen zplodil bieše, mělo by dědicky příslušeti. A druhé: kterým právem ta žena čas vdovstvie svého vládla jest sbožím svrchuřečeným?
Jimžto konečně bylo nalezeno ku prvniemu: že to jisté zbožie na děti mužovy jest připadlo, ale však bratřím té ženy mají ti děti z toho sbožie věno od jich otce jé slíbené úplně vyjednati. Ale k druhému má býti odpověděno, že žena ty neděle, což jest vdovství živa byla, ne jakožto pravá paní, ale radějí jakožto dobrá správce držala jest po muži odumřené věci. A že nápadové věnným právem bývají zamáteni, ač z kšaftuov pocházejí, o tom hledaj dolejie pod nápisy o dědičstvích.
Věno někdy muož býti dáno neb poručeno od ženy jiným nežli muži
Znamenaj příhodu: Některaká vdova děvečce, kterúžto synu svému dala bieše za manželku, dala jest duom, v němž bydléše, miesto věna. A když jest umřela vdova i s synem, a žena, když jmějieše poslední den skonati, duom jie věnovaný otci svému svobodně jest dala, kterýžto zajisté duom když jsú nařkli třie viníkové vdovy svrchupsané, otázka jest, co by v tom za právo bylo? Na to jest odpověděno, že když jest duom dán byl děvečce u věně, její jest byl. A po smrti muže mohla jest o něm zpósobiti, jakž chtějieše.
Kdy žena má přijieti věno, ale ne diel dědičný
Muž jeden maje sbožie a dědice, vdovu děti nemající pojal za ženu, dědinu ve 20 lánách šacovanú jie slíbiv jménem věna, a když jest on umřel bez kšaftu, žena žádala jest třetinu sbožie odumřeného. Ale pastorci její tieží, poněvadž otec jich z macechy jich děti nezplodil, nemá li na věně toliko dosti jmieti. Opět otázka druhá jest, věno mužovo má li býti větčie nežli ženino, čili zase zpět. Na prvnie bylo,
