Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

Věno spadá na dědice druhdy

Buďto, že muž v šedesáti letech, když ze tří žen děti vzplodil bieše, a vydav jednomu každému vedlé statku své možnosti věno, i zženil jest je neb k manželství vdal, pojímaje čtvrtú ženu, pojal jest děvečku za ženu, jiežto jmenovitě slíbil jest věno, kterúžto potom bez plodu pozuostaviv, kšaftu neučiniv, vnáhle zdechl. A žena potom po několika nedělech zpravujíc sbožie zuostalé po muži, též bez kšaftu jest sešla. I jest otázka najprvé: to sbožie bratřím li vlastním té ženy pozuostalým, či dětem, kteréž muž z prvních tří žen zplodil bieše, mělo by dědicky příslušeti. A druhé: kterým právem ta žena čas vdovstvie svého vládla jest sbožím svrchuřečeným?

Jimžto konečně bylo nalezeno ku prvniemu: že to jisté zbožie na děti mužovy jest připadlo, ale však bratřím té ženy mají ti děti z toho sbožie věno od jich otce jé slíbené úplně vyjednati. Ale k druhému má býti odpověděno, že žena ty neděle, což jest vdovství živa byla, ne jakožto pravá paní, ale radějí jakožto dobrá správce držala jest po muži odumřené věci. A že nápadové věnným právem bývají zamáteni, ač z kšaftuov pocházejí, o tom hledaj dolejie pod nápisy o dědičstvích.

Věno někdy muož býti dáno neb poručeno od ženy jiným nežli muži

Znamenaj příhodu: Některaká vdova děvečce, kterúžto synu svému dala bieše za manželku, dala jest duom, v němž bydléše, miesto věna. A když jest umřela vdova i s synem, a žena, když jmějieše poslední den skonati, duom jie věnovaný otci svému svobodně jest dala, kterýžto zajisté duom když jsú nařkli třie viníkové vdovy svrchupsané, otázka jest, co by v tom za právo bylo? Na to jest odpověděno, že když jest duom dán byl děvečce u věně, její jest byl. A po smrti muže mohla jest o něm zpósobiti, jakž chtějieše.

Kdy žena má přijieti věno, ale ne diel dědičný

Muž jeden maje sbožie a dědice, vdovu děti nemající pojal za ženu, dědinu ve 20 lánách šacovanú jie slíbiv jménem věna, a když jest on umřel bez kšaftu, žena žádala jest třetinu sbožie odumřeného. Ale pastorci její tieží, poněvadž otec jich z macechy jich děti nezplodil, nemá li na věně toliko dosti jmieti. Opět otázka druhá jest, věno mužovo má li býti větčie nežli ženino, čili zase zpět. Na prvnie bylo,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 23 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).