u samého sebe nemóž zastaviti zpuosobem práva. Ale pójčí li kto meče nebo dá k schování, byl li by bez smysla a v té chvíli chtěl by zase meči navrácenie jeho, má býti prodleno, až jej bláznivost pomine.
O pójčených věcech jelikož k poslóm
Když měštěnín pacholka svého k rychtáři jedné vsi po kuoň jemu pójčený poslal bieše, a týž pacholek vzem kuoň, odšel jest, otázka jest, komu by ztracen byl? Odpověd taková: rozděluje pójčenú věc posel, jenž byl zase kuoň vzal, vzem jej utekl jest, rozkázal li jest jemu pán jej vydati, pánu jest ztracen, pakli z popudnosti, aby věc pójčená byla navrácena, tomu, jemuž byla pójčena, zhynula jest. Což pak ač by selhal, řka, že jemu věc má býti navrácena, poniž však z příčiny popudnosti byl jest poslán?
Odpovied taková, že neškodí puojčujíciemu, nebo tomu má pójčeno býti, ktož jest byl věřící, {opatrnost při pójčování}marginální přípisek mladší rukou protož pójčitel nebo skladatel opatren má býti, komu věc puojčenú neb složenú vydá k navrácení, pójčujíciemu neb skládajíciemu.
Věc mnohým pójčená a ztracená placena má býti od mnohých
Pokládá se příhoda k té věci příhodná: {o témž soud}marginální přípisek mladší rukou některaký měštěnín s několika měštěníny spolu svými čieše střiebrné, aby z nie pili, puojčil jest, a táž čieše mezi jich kratochvílí ztracena jest. Měštěnín puojčující povolav jich do rady žádal jest, aby jemu čéšie byla zaplacena. O tom přísežní, když jsú pójčujícieho a tovařišóv jeho, aby pravdu pověděli, což by jim bylo svědomo o ztrátě té čieše, jednoho každého pod mocí přísahy skutečně učiněné jsú tázali, a když každý samého se i jiného vymlúval, takovýto ortel jsú vynesli: ač by mezi lidi dobropověstné mezi mnohé spolusedície malá nádoba byla postavena a pili by z nie všichni, a potom by ztracena a ukradena byla, a všichni, i ten, jenž nádoby pójčil, i jiní rozličně jsúc zklamáni a tázáni jsúc odpověděli by, že sami se i své spolutovařiše nadějí se nevinni býti, jeden každý z nich dá jednostajně penieze, aby nádoba zaplacena byla vedlé jednostajného šacovánie.
O věcech k schování daných
Sestra z Volbrnudova žalovala na Jakle, že jemu jedno plátno dala k schování do jeho přiebytku, kteréž jest ztratil, i žádala jest, aby jie bylo usúzeno vedlé práva, má li jí je zaplatiti, poněvadž je vložila do přiebytku cizieho a ne do vlastnieho, anebo co by v tom za právo bylo. K tomu Jakel odpověděl, že jest je vložil v tak dobrý přiebytek, jakož je byl on složil u člověka věrohodného, v jehožto pokoji jest s jinými svými věcmi řečené plátno potratil
