Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

řka, že by jeho byly, a že toho chce dovésti konšelem. K tomu Fridlina švec a jiní stavujíce svrchu řečené nádoby řekli jsú, že tomu nechtie věřiti, leč by za to přisáhl.

O tom vyrčeno jest soudem, že svědomí přísežného muož býti věřeno, jelikož k tomu času, když jest on svému synu to dával, ale jelikož nynie že též od něho jakožto od jiných v cizém příbytku a ne vlastniem byly jsú ty věci obstaveny, protož ač strana otporná chtěla by, musil by přísahú osáhnúti, co jsú jeho ty nádoby stály.

O obstavení statku některakých

Měšťané zapsali jsú takto: na vědomie dáváme, že jedna ze dvú sestr vlastních, totiž Petra žalovala na Alžbětu o duom a o sladovnu, že obojí rodič jich sšel bez kšaftu, táž Petra nejsúc odlúčena ani oddělena od dědictvie týchž rodičuov, ještě nic nepřijala z dědictvie za svuoj oddiel, což na nie dědičně po smrti dědicóv příslušalo. Dále pravieci, že dobrovolně povolila jest až do této chvíle, aby již řečená Alžběta sestra jejie v tom domě přebývajíc sladovny, což by mohla, užívala.

K tomu Alžběta odpověděla řkúci, že by ten duom i sladovna její byla, a k duovodu toho se podvolila tak, jakž přísežní konšelé rozkáží a usúdie, abych dovodila. Dále pravieci, že

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).