pro něž by měl smrt trpěti, takového rukojmie pro utečenie onoho zbavenie života viece jest ukrutné než spravedlivé.
O utečení vražedlníka
Opět jestliže by obžalovaný z vraždy skrze netbanlivost rychtáře a žalobníka, že jsú jeho nepilně ostřiehali, ušel by od soudu, prost jest rychtáře i žalobce svého, nebo což jest na něm bylo viery jest nezrušil. Neb vězni aby život zachovali slušie, ač móž z okovóv i z žaláře utéci, poněvadž bdícím, ale nespícím práva spomáhají. Protož kteříž jsú nedostatek trpěli rychtář a žalobník z utečenie obžalovaného, to mají své neopatrnosti připsati, a nad to pak, poněvadž rukojmie za toho obžalovaného uteklého rychtáři i žalobníku dosti jsú učinili, nenie slušné, aby ten obžalovaný k druhému dosti činěnie držán byl, nebo jakož Buoh, jenž jest najspravedlivější, nemstí podvakrát téhož, tak soudce časný má činiti týmž obyčejem. Pro takové však zproštěnie, jímž obžalovaný život svój jest zachoval, nemá jemu býti dopuštěno, aby se vrátil do toho města, odkudž jest ušel, leč by za duši zabitého vedlé zpósobení dobrých lidí putováním a milosrdnými skutky vedlé své možnosti dosti učinil. Ale rukojmie, aby neužili zlým slibu svého, pro pokutu, kterúž jsú zaň zaplatili, moci budú obžalovaného zapsati a nebo jiným obyčejem jej k zaplacení připuditi s pomocí a radú přísežných a rychtáře.