Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

Když jest umřel některaký mládenec, tehdy otec jeho žaloval na dvě ženě pravě, že skrze jich čáry syn jeho sšel jest, jakož slyšal z úst syna, když na smrtedlné posteli ležal. K tomu úsudkem odpověděno jest, že bez otporu seznánie mládence a žaloby otcovy budú li duovodové ženští nalezeni praví, nenie rozumné, aby odpoviedali tak, jakož se otpoviedá z vraždy, avšak že obecnie řehola práv městských die, že ke všelijakému prožalování žalobníka obžalovaný odpieraje neb povoluje má odpoviedati, dostatečno jest, aby ženy sprostnie odpoviedaly a prostú přísahú se očistily. Protož poněvadž při úhlavních vinách potřebie jest jasnějšieho duovodu nežli při městských přech, když žaloba jde na koho z čáruov a z jiných k tomu podobných žertóv, jenž nezjevně, ale tajně se dějí, přizřeno býti má k těm věcem, kteréž plodie zlé doměnie, totiž byla li je která z těch žen kuběna kterého muže, a jestliže je, snad před lidmi věrohodnými o témž muži řekla, jestliže toho a tohoto neučiní, aneb nepřestane li těchto a těchto věcí, chci mysliti o jeho bezživotí, zvláště pak obierá li se s čáry, a v takovém skutku byla kdy polapena, tehda taková žena k soudu jsúc připověděna potřebuje, aby jako vražedlnice s svědky se očistila. Nebo ne ve všech přech potřebie jest jednostajných duovodóv, nébrž vedlé rozličnosti při duovod a očista slušně miení se.

Komuž ženu uloudie, ten z toho osobně má žalovati

O tom pováženo jest, že dobře slušné jest, aby žalobník v takové při ne skrze řečníka, ale sám osobně žaloval.

O žalobě podacieho práva

Jestliže by byl otpor mezi stranami o právu podaciem, protože to slušie k duchovniemu, protož duchovním právem má býti rozsúzeno.

Muož li vyobcovaný žalovati v soudu

Vyobcovaný v světském soudu žalovati nemóž, leč by snad jinak bylo v soudu duchovniem.

Má li obžalovaný vždycky odpoviedati žalobě dědicóv

K tomu odpověd: Poněvadž proti té straně, kteréž neslyší, kteráž ačkoli právě k slyšení by přišla, odpierající nemá býti súzen, a také poněvadž z obecné řeholy práva městského obžalovaný žalujíciemu povoluje anebo odpieraje měl by odpoviedati, tehda žena a dědicové mají vedlé práva k žalobám otpoviedati.

O výmienkách žalobníka

O tom znamenáno má býti: Ač rychtář a přísežní o těch věcech budú svědčiti, kteréž jest žalobník při výmienkách předložil, tehda obžalovaný nemóž řečníka jmieti a má smrtedlnú muku trpěti. A znamenáno má býti pilně, že v těžkých přech, jako jest, že by kto vraždu učinil před očima přísežných, aneb že by před soudem pokoj

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).