[110v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejeho jedni k druhým: „Co je to, že die nám: Maličko a již neuzříte mě a opět maličko a uzříte mě, a že jdu k otci?“ J16,18 Protož sú řekli: „Co jest to, že die nám[361]nám] navíc oproti lat., + nobis var.: Maličko? Nevieme, co praví.“ J16,19 I poznal jest Ježíš, že sú chtěli ho otázati, i vece jim: „O tomto tiežete mezi sebú, že sem řekl: Maličko a neuzříte mne a opět maličko a uzříte mě? J16,20 Zajisté, zajisté pravímť vám, že kvieliti a plakati budete vy, ale svět se bude radovati; a vy se budete mútiti, ale zámutek váš obrátíť se vám[362]vám] navíc oproti lat. v radost. J16,21 Žena, když rodí, zámutek má, neb jest přišla hodina jejie. Ale když porodí dietě, již nepamatuje na bolest pro radost, že se jest narodil člověk na svět. J16,22 Protož i vy nynie[363]nynie] + quidem lat., nemá var. zámutek máte, ale opět uzřím vás a radovatiť se bude srdce vaše a radosti vašie žádnýť neodejme od vás. J16,23 A v ten den nebu[b]označení sloupcedete mne prositi za ničehož[364]nebudete … prositi za ničehož] non rogabitis quidquam lat.. Zajisté, zajisté pravímť vám, budete li zač prositi otce ve jméno mé, dáť vám. J16,24 Až dosavad neprosili ste za nic ve jménu mém. Proste a vezmete, aby radost vaše plná byla.“
J16,25 „Tyto věci v přísloví mluvil sem vám. Přišlať jest hodina, kdyžto již ne v přísloví budu mluviti vám, ale zjevně o otci svém[365]svém] navíc oproti lat., + meo var. zvěstuji vám. J16,26 V ten den ve jméno mé prositi budete a nynieť[366]nynieť] non lat. pravím vám, že já prositi budu otce za vás, J16,27 neb sám otec miluje vás, neb ste vy milovali mě a věřili ste, že sem[367]sem] + ego lat., nemá var. od boha vyšel. J16,28 Vyšelť sem od otce a přišelť sem na svět. Opět opúštiem svět a jdu k otci.“ J16,29 Vecechu[368]Vecechu] Dicunt lat. jemu učedlníci jeho: „Aj, nynie zjevně mluvíš a příslovie žádného nepravíš. J16,30 Nynieť sme poznali[369]sme poznali] scimus lat., cognovimus var., že vieš všecky věci a nenieť tobě potřebie, ať by se tebe kto
