jeho jedni k druhým: „Co je to, že die nám: Maličko a již neuzříte mě a opět maličko a uzříte mě, a že jdu k otci?“ J16,18 Protož sú řekli: „Co jest to, že die nám: Maličko? Nevieme, co praví.“ J16,19 I poznal jest Ježíš, že sú chtěli ho otázati, i vece jim: „O tomto tiežete mezi sebú, že sem řekl: Maličko a neuzříte mne a opět maličko a uzříte mě? J16,20 Zajisté, zajisté pravímť vám, že kvieliti a plakati budete vy, ale svět se bude radovati; a vy se budete mútiti, ale zámutek váš obrátíť se vám v radost. J16,21 Žena, když rodí, zámutek má, neb jest přišla hodina jejie. Ale když porodí dietě, již nepamatuje na bolest pro radost, že se jest narodil člověk na svět. J16,22 Protož i vy nynie zámutek máte, ale opět uzřím vás a radovatiť se bude srdce vaše a radosti vašie žádnýť neodejme od vás. J16,23 A v ten den nebudete mne prositi za ničehož. Zajisté, zajisté pravímť vám, budete li zač prositi otce ve jméno mé, dáť vám. J16,24 Až dosavad neprosili ste za nic ve jménu mém. Proste a vezmete, aby radost vaše plná byla.“
J16,25 „Tyto věci v přísloví mluvil sem vám. Přišlať jest hodina, kdyžto již ne v přísloví budu mluviti vám, ale zjevně o otci svém zvěstuji vám. J16,26 V ten den ve jméno mé prositi budete a nynieť pravím vám, že já prositi budu otce za vás, J16,27 neb sám otec miluje vás, neb ste vy milovali mě a věřili ste, že sem od boha vyšel. J16,28 Vyšelť sem od otce a přišelť sem na svět. Opět opúštiem svět a jdu k otci.“ J16,29 Vecechu jemu učedlníci jeho: „Aj, nynie zjevně mluvíš a příslovie žádného nepravíš. J16,30 Nynieť sme poznali, že vieš všecky věci a nenieť tobě potřebie, ať by se tebe kto
